Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Vegan brokolicová polévka

Nejnovější příspěvky

Štítná žláza a její léčba

Na tuhle knihu jsem narazila úplnou náhodou v knihovně. Vlastně ani ne tak já. Maminka ji uviděla v regále a hned mi ji brala s tím, ať si o své nemoci něco přečtu. A tak si ji beru domů s tím, že se třeba dozvím něco nového a přínosného, co by mi mohlo pomoct či ulevit. 
Tuhle knihu doporučuji každému, kdo se léčí na štítnou žlázu. Ale také těm, kteří chodí od doktora k doktorovi, na milion různých vyšetření a stále bez nějakého výsledku či diagnózy.
Od první strany jsem knihu doslova žrala. Již dlouho se mi nestalo, že bych celou knihu přelouskala za 3 dny. I když  už jsem měla hlavu natlakovanou informacemi k prasknutí, chtěla jsem vědět stále víc. Najednou jsem chtěla vědět o své nemoci všechno. A hlavně jak se toho svinstva zbavit jednou provždy! Ale mé pocity nebyly pouze pozitivní - většinu knihy jsem proklínala všechny doktory, ať táhnou k čertu a bylo mi z toho, jak to tady funguje, doslova na blití. 

Nejde mi o to, abych tady rozebírala svůj zdravotní stav a stěžovala si…

Zadarmo

Žijeme ve velmi rychlé, uspěchané a finančně náročné době, kde se vše otáčí bleskovou rychlostí. Sotva nám přijde výplata na účet, během několika dní většina z ní je hned fuč aniž bysme si z ní něco užili. Za každou sebemenší službu se musí platit. Hodně platit. Může to být stresující a omezující. Protože třeba kvůli nedostatku peněz nemůžeme dělat, co bychom chtěli. Nemůžeme jet, kam bychom chtěli. Musíme jít do práce, i když nás třeba bolí celé tělo a nechce se nám vylézt z postele. Nemůžeme bydlet tak, jak bychom chtěli nebo kde bychom chtěli. Nemůžeme si koupit to, co bychom právě chtěli. Nemůžeme žít život, jaký bychom chtěli. A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Můžeme se do nekonečna honit za penězmi a splnění všech našich "chtěl bych, ale teď na to nejsou peníze". Může se nám podařit procestovat půlku světa, ale přesto budeme nespokojení, protože se budeme zabývat tím, kde jsme ještě nebyli a právě teď na to třeba nemáme finance anebo máme vyčerpané všechny …

Nivová omáčka

Ingredience na 4 porce:
- kuřecí maso 0,5kg
- smetana ke šlehání (velký kelímek anebo 2 malé)
- bazalka
- niva 250g
- cibule

Postup:
Oloupeme a nakrájíme cibuli. Osmažíme dozlatova. Mezitím nakrájíme kuřecí prsa na nudličky. Posypeme bazalkou. Když máme cibuli osmaženou dozlatova, přidáme maso. Jakmile mase zbělá, podlijeme ho trochou horké vody. Mezitím si nastrouháme nahrubo nivu. Nastrouhanou nivu nasypeme na maso a mícháme. Když se niva rozpustí, přilijeme smetanu. Mícháme dokud omáčka nezhoustne.

Podávat můžeme s rýží, těstovinami, hranolkami nebo třeba bramborovými noky.


Můj život v karanténě

Máme tady jaro, i když za okny to tak momentálně vůbec nevypadá - u nás právě sněží! S přicházejícím teplem však vstoupila do našich životů i karanténa nebo-li omezený pohyb lidí venku kvůli řádícímu nebezpečnému viru. Všichni nepracující a zodpovědní lidé tráví nejvíce svého času doma. Hlavně z důvodu, aby ochránili sebe a svou rodinu a snížili tak možnost se tímto virem nakazit.


První věc, kterou však lidé začali řešit byly peníze. Jak všechno momentálně zaplatí, když mají poloviční nebo vůbec žádný plat. Ano, neřešili, jak se co nejvíce ochránit před touto zákeřnou nemocí, ignorovali tak své zdraví a v první řadě řešili úbytek peněz. A já se ptám - proč si lidé během své výdělečné činnosti nenašetřili na své živobytí na nějaký ten měsíc bez příjmu? Proč místo zbytečného rozhazování si nenašetřili? Aspoň by si teď nemuseli stěžovat ve večerních zprávách a odpovídat "nevím, jak bez práce všechno zaplatím" ale mohli odpovědět "mám na pár měsíců našetřeno". Místo d…

Meditace

Již několik let  mě meditace jistým způsobem přitahuje. Vždycky mě fascinovaly fotky meditujících lidí v přírodě. To, jak si sednou na zem na pláži, v horách, v lese, u řeky, vodopádu, ... zavřou oči, vypnou okolní svět a vnímají pouze zvuky přírody a vtahují do sebe čerstvý vzduch. Fascinuje mě ten klid a soustředěnost. Ale také odvaha. Odvaha jen tak vyjít ven, sednout na zem, zavřít oči a jen dýchat. Bez ohledu na kolemjdoucí lidi a pejskaře. Bála jsem se, že bych se mohla uvolnit natolik, abych přestala vnímat okolní svět a někdo cizí by mi sáhl na rameno. Nebo bych otevřela oči a zírala tváří v tvář nějakému cizímu obrovskému psovi. Nebojím se lidí ani psů, ale ta vzniklá situace by mě rozrušila. Lekla bych se natolik, až by to celou mou meditaci překazilo a naopak přivedlo do stavu deprese  a nervozity a ne do toho úžasného uvolnění. Ten poslední důvod mě vždycky tak nějak od toho odrazoval. Nebo ne přímo odrazoval, ale věděla jsem, že by mě právě kolemjdoucí znervózňovali a ne…