Přeskočit na hlavní obsah

Tip na knihu aneb co jsem četla v roce 2018

Image by Ravenclaw of Woods Beyond
V roce 2018 jsem splnila sotva pár položek ze čtenářské výzvy, ale to neznamená, že jsem nečetla nic jiného. Jednoduše knihy po kterých jsem sáhla podle aktuální nálady nebo které jsem náhodou vytáhla z regálu v knihovně a nějakým způsobem mě zaujaly, prostě nesplnily zadané požadavky čtenářské výzvy. Přece nebudu lítat a shánět knihy, které přesně zapadnou do cizího vymyšleného seznamu a odkládat ty, které ve mě vyvolávají zvědavost a touhu číst. Logicky, že jo.
Předem se omlouvám sama sobě i vám, že loňský seznam není daleko delší, ale bohužel jsem se jako vždycky zasekla na jedné knize, kterou jsem se nebyla schopná přelouskat a ztratila tak spoustu času. Ale jsem poučená, příště takovou knihu odložím daleko dřív a pustím se do nějaké lepší. Vždyť je na světě tolik krásných knih, tak se přece nebudu trápit nad jednou špatnou, že jo. Tak pojďme na to.

book image

1. Dívka ve vlaku - P. Hawkins
 První kniha po které jsem v loňském roce sáhla byla Dívka ve vlaku. Běžně tento žánr vůbec nečtu. Nevím, co mě napadlo číst zrovna tohle, ale... Udělala jsem dobře! Začátek mi sice trošku unikal  a chvíli trvalo než jsem se zabrala do příběhu a pochytila všechny souvislosti, ale vůbec mě to neochudilo o čtenářský zážitek a požitek. Posledních sto stran jsem přečetla během jedné noci, když jsem byla sama doma a joo byla jsem posraná strachy a bála se dojít si i na záchod a nadávala si, proč jsem si to nenechala na ráno, ale prostě nešlo tu knihu jen tak zavřít a jít spát. To se mi stalo po hrozně dlouhé době a určitě si od toho zase na dlouhou dobu odpočinu, protože v poslední době je opravdu hrozně málo takových knih. Anebo já jen špatně vybírám? Těžko říct. Dívka ve vlaku přečtena jedním dechem. Strhující, napínavé, postavy i příběh propracovaný, závěr neočekávaný a to mě na knihách baví nejvíc. Za mě palec hore. Už se těším až otevřu další dílo autorky.


2. Zápisky starého prasáka - C. Bukowski
Již moje druhá kniha od Charlese Bukowského. Všechny řitě světa i ta má byla pro mě něčím novým. Ještě jsem v žádné knize nenašla tolik břitkosti až nechutnosti. Občas se mi obracel žaludek, ale i tak jsem četla pořád dál a bavilo mě to. Bohužel tato kniha je jen opisem díla, které jsem četla jako první. Stejná tématika, stejné nechutnosti, stejné příběhy pouze s jinými jmény.






3. Romeo a Julie - W. Shakespeare
Ač miluju klasiku a vracím se k ní velmi ráda i mimo školní lavice, sáhla jsem po další klasice v domnění, že to bude další skvělý a dojemný příběh. (Samozřejmě jsem věděla o čem dílo je, ale nikdy jsem ji nečetla ani neviděla film ani žádné divadelní zpracování. Bylo na čase to napravit.) Bohužel opak je pravdou. Celý příběh je absurdní až stupidní. Kroutím hlavou nad hloupostí, prudkostí a zabedněnosti všech hrdinů. Opět absolutně nechápu, čím si kniha zasloužila tolik obdivu, pozornosti, kladných recenzí, jak se dostala na seznamy povinné četby. Mnoho povyku pro nic. Dílo jsem ohodnotila dvěmi hvězdičkami a to jen kvůli uznání autora, protože napsal daleko lepší díla a respektování doby, ve které se děj odehrává.




4. Cestovat na lehko - T. Jansson
Jedná se o povídkovou knížku. Nejsem nadšenec povídek, ale zaujal mě název i obálka. Čekala jsem něco odlehčeného jak název napovídá. Něco u čeho se přiučím nějakým novým cestovatelským vychytávkám popřípadě nějaký tip na místo pro další dovolenou. Cestovatelské příběhy či zkušenosti, ze kterých si něco vezmu, pohladí na duši nebo prostě něco. Kniha ve mě však nezanechala vůbec nic. Většina povídek mi přišla jako jen prázdné slova o ničem.





5. Zlodějka knih - M. Zusak
Jedno velké utrpení!!! Film super, knížka úplně totálně na nic. Poprvé se mi stalo, že film byl daleko lepší než kniha. Styl psaní, kdy autor snad na každé stránce prozradí, co se bude odehrávat dál, mě totálně rozčiloval, nudil a připravil o čtenářský zážitek. Přečetla jsem půlku a pak se na to vykašlala. Všem, kdo říká, jak je tahle kniha krásná, nejlepší, boží, bych ji omlátila o hlavu a podala opravdu takovou, která za přečtení stojí a potom ať srovnávají, co je opravdu dobré. Tahle kniha je totální brak a v životě už o ní nechci nic slyšet. Ještě nikdy jsem z žádné knihy nebyla tak vytočená jako právě ze Zlodějky knih. Totální odpad! 



 6. Vyhnání Gerty Schnirch - K. Tučková
 Po delší době jsem dala zase šanci české literatuře před tou světovou. První půlku jsem četla jedním dechem. Dobře napsané, čtivé, napínavé. Z příběhu člověka mrazí v zádech a je vděčný, že tuto dobu nezažil. Zase si v hlavě uspořádá spoustu myšlenek. Je vděčný za každé jídlo, že se ráno probudí, je zdravý, má střechu nad hlavou, atd. Prostě věci, které už spousta lidí v dnešní době bere jako samozřejmost a ani je nenapadne si jich vážit. Druhá půlka se mi však hrozně táhla a musela se do čtení hodně nutit.





7. Drž mě pevně, miluj mě zlehka- příběhy z tančírny Century - R. Fulghum
Tuhle knihu jsem četla na dovolené. Příjemná oddechovka a zároveň literatura na úrovni. Konečně žádný brak s reklamou až do nebe. Velmi mile mě překvapila. I přes to že o latinském tanci nevím absolutně vůbec nic, zahřála mě u srdce. K autorovi se určitě ještě vrátím. 









8. Podivná knihovna - H. Murakami
Jedna z mála knih, která splnila zadání čtenářské výzvy - kniha, kde hraje roli knihovna. Byla jsem bezradná a vůbec nevěděla, jakou knihu bych zařadila. Kniha je velmi tenká a ilustrovaná, takže přečtená raz dva. Už dlouho jsem nečetla nic ilustrovaného a byla to příjemná změna. Příběh byl však slabší, chvílemi až neuvěřitelný. Od začátku až do konce mi příběh připomínal dílo Jáma a kyvadlo. Od Murakamiho jsem čekala víc.






9. Kraď jako umělec - A. Kleon
Hezky zpracovaná kniha. Mé oči rozhodně zaujala. Objevila jsem v ní pár mouder, nad pár věcmi se zamyslela, ale jinak by takovou knihu dokázal sepsat každý normální průměrný člověk. Opět kniha - jak z prázdných slov vydělat, co nejvíc peněz. Slabota.








10. To prší moře - R. Třeštíková
Když je Radka teď tak v kurzu a zadání znělo: kniha od české autorky - bylo vymalováno. Z knihy jsem v rozpacích. Do první půlky knihy jsem se musela hodně nutit a když jsem knihu odložila, nechtělo se mi vracet k tak depresivnímu příběhu. Druhá půlka přečtena jedním dechem. S příběhem jsem se nedokázala sžít a ponořit se do něj. Autorce dám ještě jednu šanci, abych si mohla udělat obrázek, protože přece nejde soudit autora podle jedné knihy, která vám třeba jako jediná zrovna úplně nesedla. 





11. Alchymista - P. Coelho
Alchymista je dílo, které by se mělo číst velmi pomalu a vstřebávat hlavní myšlenky. Zastavit se u nich, popřemýšlet nad tím a pak zase pokračovat dál. Velmi poučné a plné mouder. Alchymista mi neustále připomínal Malého prince. Přečtena během pár dní, ale nějak mě nenadchla. Po tak kladných recenzích jsem od autora čekala víc, ale určitě ještě po nějaké jeho knize v budoucnu sáhnu.






Teď když vidím celý ten seznam pohromadě, přijde mi dost žalostný. Až na 2-3 díla žádný zázrak. Téměř nic z čeho bych byla unešená a mohla o tom básnit. Tak doufám, že v letošním roce bude můj výběr daleko lepší a delší a snad i nadšený a ne tak kritický. A taky třeba obohacen o nějakého nového oblíbeného autora. Jo, vážně si to přeju. Takže pokud máte nějaký super tip na nějaké super dílo šup sem s ním. Potřebuju se nutně začíst do něčeho hoooodně dobrého.

book, read, and light image

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

cuketový chlebíček

  Ingredience:  - 400g cukety - 1 citron - 300g polohrubé mouky - 150g cukru krupice  - 50g mletého máku  - 100g oleje  - 2 vejce - půl lžičky jedlé sody  - půl lžičky kypřícího prášku do pečiva  - půl lžičky soli  postup:  Cuketu umyjeme a nastrouháme i se slupkou. Z citronu nastrouháme do těsta kůru a vymačkáme šťávu.Všechny ostatní suroviny smícháme a vytvoříme těsto. Cuketu pak postupně vmícháme. Vymažeme si formu máslem nebo olejem a vysypeme moukou. Pečeme na 180 stupňů cca 40-45 minut. Až vychladne, můžete přetřít citronovou nebo čokoládovou polevou. 

Ohlédnutí za rokem 2021

 Máme tady poslední den z roku 2021 a tedy i ideální čas se za tímto rokem již s nostalgií ohlédnout, zavzpomínat a popřemýšlet, co se nám povedlo nebo naopak nepovedlo, co jsme se naučili, co nám tento rok přinesl, co nám vzal a co naučil on nás. S radostí či trpkostí o půlnoci tuto kapitolu uzavřít a začít žít tu další.    Pro mě to byl zásadní rok, který jsem věnovala hlavně sama sobě. Především svému duševnímu zdraví. Hned první týden v lednu jsem si poseděla u kartářky, která mě zbavila chaosu a v podstatě mě nasměrovala, čím se tento rok mám zabývat. A ono se to povedlo a zažila několik magických okamžiků, na které do konce života nezapomenu.  První půl rok byl našlapaný prací - zaměstnanecký poměr, ve volných dnech psaní nové knihy a přípravy k vydání jiné. Čtení naučné literatury a rozšiřování obzorů v oblasti, o které jsem sice měla malé povědomí, ale jinak o ní nevěděla zhola nic. Přesně v polovině roce se to obrátilo a rozjela se pořádná jízda neuvěřitelný...

Výsledky voleb 2021

 K politické situaci se obvykle vůbec nevyjadřuju. Ani politické záležitosti nesleduju - hlavně z důvodu, abych nebyla nonstop vytočená a nepřidělávala si další problémy tím, co sotva ovlivním. Ale když mě současná politická situace budí hrůzou ve 4 hodiny ráno, musím to ze sebe dostat. Pořád nemůžu uvěřit tomu, co se teď v Česku během víkendu odehrálo. Všichni nadšeně slaví, jak krásně odvolili a nevyhrálo ANO. Všude po sociálních sítích probíhají bouřlivé oslavy a jásání. Nevyhrálo ANO a komunisti nedostali žádné křesla. Opravdu velké "wow" k oslavám! Zamyslel se ale někdo nad tím, co tahle volba a vaše rozhodnutí přinese? Co se změní? A jestli k lepšímu nebo horšímu? Nebo jste všichni zaslepeně volili SPOLU primárně jen proto, aby nevyhrálo ANO? Absolutně nechápu, co je na tom ke slavení. Mě tohle seskupení SPOLU, ANO a Piráti leda tak nahání brutální hrůzu. Vy všichni, co se právě teď radujete, že jste šli volit, zvolili správně a díky vám ANO nebylo první - doufám, že st...