Život OFFline

S přítelem máme za sebou dva měsíce společného bydlení. Nádherné dva měsíce.

Během těch dvou měsíců se stal velký zázrak a mě nějakým záhadným způsobem opustilo spoustu špatných návyků, zlozvyků, úchylek a závislostí... Samo od sebe. Nenásilně. A nejlepší je, že mi z toho vůbec nic nechybí a vlastně mi je celkově tak nějak líp.

Jelikož se teď s přítelem vidíme každý den, nemám důvod v jednom kuse kontrolovat telefon a sociální sítě, jestli náhodou o sobě nedal vědět. To způsobilo, že na sociálních sítích trávím najednou minimum svého času. To vyrušilo i další moji úchylku - neustálé sledování nejrůznějších eshopů s oblečením a kosmetikou. A logicky čím víc věcí vidím, tím víc věcí se mi líbí a tím pádem i tím víc věcí "strašně nutně potřebuju" a pak šíleně utrácím někdy i za úplné zbytečnosti, které se pak jen někde válí úplně zbytečně. Následně se pak rozčiluju, nad tím proč nevydělávám miliony, abych mohla neomezeně utrácet. Tím jsem si vyvolávala krátkodobé stresy a nervy, kde na všechny ty věci vezmu peníze a kdy mi přijde další výplata, abych ji zase mohla roztočit. Po přestěhování jsem si uvědomila, že mám strašně moc věcí a úplně v pohodě bych si vystačila i s půlkou a pořád by toho všeho bylo až moc. A tak mě opustila i tahle mega úchylka (to ale neznamená, že už si nic nekoupím, že jo). Sjíždění sociálních sítí a eshopů mi zabralo téměř celé dny volna. Přitom jsem snila o tom, jak chci být aktivní, jak chci sportovat, makat na své vysněné postavě, zkoušet nové recepty, zdravěji a pravidelněji jíst, víc se o sebe starat, ale vlastně nemůžu, protože nemám vůbec žádný volný čas. Jaký paradox. Úplná stupidita. Teď si klepu na čelo a nechápu, jak jsem mohla být tak hloupá a zabedněná.

 

Najednou mám tolik volného času, že se někdy přistihnu jak sedím na gauči a jen koukám, co se děje kolem mě, usmívám se a užívám si to nic nedělání, protože už mám všechno hotové. Najednou mám čas na všechno na co chci. Čtu o sto šest, píšu druhou knihu, starám se o své tělo - dodržuju pitný režim, pravidelně jím, po lumbální punkci začínám pomaličku zase sportovat, jezdím doma na orbitreku a právě dneska jsem byla poprvé u své milované Irini zpevnit tělo. No musím říct, že to teda ještě vůbec není ono, ale to půjde! Patlám na sebe všelijaké krémy, masky, peelingy, olejíčky. Beru výživu na klouby a různé vitamíny. Spím krásných 7-9 hodin každý den. Trávím čas se svou rodinou a s přítelem. Vařím, peru, uklízím a ještě pořád mi zůstává čas na lenošení u telky. A ještě ušetřím spoustu peněz, které bych rozházela za kraviny. To je tak božské!

 

Nejvíc miluju svůj nový život a maximálně si ho užívám! 

Jsem šťastná jako nikdy dřív!