Přeskočit na hlavní obsah

Meditace

 office yoga in usa, office meditation in usa, and office massage in usa image
Již několik let  mě meditace jistým způsobem přitahuje. Vždycky mě fascinovaly fotky meditujících lidí v přírodě. To, jak si sednou na zem na pláži, v horách, v lese, u řeky, vodopádu, ... zavřou oči, vypnou okolní svět a vnímají pouze zvuky přírody a vtahují do sebe čerstvý vzduch. Fascinuje mě ten klid a soustředěnost. Ale také odvaha. Odvaha jen tak vyjít ven, sednout na zem, zavřít oči a jen dýchat. Bez ohledu na kolemjdoucí lidi a pejskaře. Bála jsem se, že bych se mohla uvolnit natolik, abych přestala vnímat okolní svět a někdo cizí by mi sáhl na rameno. Nebo bych otevřela oči a zírala tváří v tvář nějakému cizímu obrovskému psovi. Nebojím se lidí ani psů, ale ta vzniklá situace by mě rozrušila. Lekla bych se natolik, až by to celou mou meditaci překazilo a naopak přivedlo do stavu deprese  a nervozity a ne do toho úžasného uvolnění. Ten poslední důvod mě vždycky tak nějak od toho odrazoval. Nebo ne přímo odrazoval, ale věděla jsem, že by mě právě kolemjdoucí znervózňovali a nemohla bych se plně soustředit na to, na co bych chtěla. Navíc lidé, kteří nemeditují a nebo to ani nikdy nevyzkoušeli, se na meditující lidi dívají tak nějak skrz prsty. Často slýchám, že jsou blázni, vyšinutí, nevyrovnaní nebo dokonce homosexuálové, lidi zralí na psychiatrickou léčebnu a podobné odsuzující nesmysly. Bohužel až do teď jsem podléhala těmto odsuzujícím názorům lidí a bála se, že když začnu meditovat, společnost mě odsoudí jako absolutně vyšinutého člověka, se kterým se nehodí bavit a možná mě i zavřou do té léčebny.

A tak mě teď napadá otázka proč třeba alkohol, cigarety, drogy, večírky - zkrátka party life - není tak velké tabu jako právě meditace? Proč je zrovna party life lidem tak blízko místo péče o své duševní zdraví? 


 A tak jsem vždycky zůstala u snění a nikdy přímo meditaci nevyzkoušela. Až do teď - díky skvělé Simoně Kozerawski. Svým meditováním doma na podlaze u otevřeného francouzského okna/balkonu a výhledu do zelených stromů upoutalo můj obdiv a pozornost natolik, že jsem si řekla, že to taky konečně vyzkouším. Odbourala u mě to velké společenské TABU! - protože Simona je skvělá trenérka, které se do ruk svěřuje nespočet žen, které milují nejen její tréninky a prostě to, co dělá naplno, ale taky jí samotnou jako osobnost. Nikdo od ní neutíká, protože medituje. Řekla bych, že právě naopak. Je natolik všestranná, že ji lidé o to víc plně důvěřují!

Asi měsíc zpátky jsem objednavála na knihy Dobrovský nějaké knížky a v košíku na mě vyskočily knihy jako dárek k nákupu. Jedním z nich byla kniha Meditace - úvod do základů meditace (fit na těle i na duši) za 9kč! Okamžitě jsem ji přidala do košíku. Dokončila objednávku a rázem se těšila pouze na tu knihu o meditaci místo těch kvůli kterým jsem udělala právě tuto objednávku.

Meditace - Úvod do základů meditace (Fit na těle i na duši)


Již několik let občas cvičím jógu, kterou v knize považují za aktivní meditaci. Je pravdou, že po józe se vždycky cítím úplně skvěle. Odpočatě. Našponovaně z protahování - mám zkrácené svaly nejvíc na světě. Pomáhá mi k lepšímu držení těla. K lepší pohyblivosti. Stabilitě.  Potom následně se mi lépe cvičí, když jedu jiný trénink - nic mě nikde netahá. Zkrátka a dobře mi jóga dělá dobře, i když cvičím pouze ty jednoduché protahovací pozice. Žádné stání na hlavě ani jiné pozice, které z těla dokážou udělat "uzel". Né, že bych to nechtěla dělat nebo umět. Ale mé tělo je tak slabé a zkrácené, že to zkrátka není možné. Třeba jednou. Každopádně joga a meditace jsou propojené a tak bych se po meditaci měla cítit ještě mnohem lépe než po józe.

Šíleně jsem se těšila, až knihu budu držet v ruce a co se dozvím nového. Nikdy jsem o meditaci nic nečetla, nezjišťovala, takže jsem o ní v podstatě nevěděla vůbec nic. Kniha je tenoučká, avšak obsahuje všechno důležité. Je to jakýsi úvod do základů meditace. Obsahuje několik meditačních technik krok za krokem. Od nejjednodušších po ty nejtěžší. Kniha vysvětluje, proč meditovat. Co vám meditace přinese. Jak se budete cítit. Pohltila mě. Líbí se mi její zpracování, obrázky a přesně mě k meditaci nabudila a povzbudila.
 lotus and bouddhisme image
Jelikož jsem hodně roztržitý člověk je pro mě neskutečně moc náročné jen tak sedět a dýchat. Nepřemýšlet nad tím, co všechno jestě musím udělat. Co ve svém volném dni, musím stihnout, jinak se na mě všechno začne sypat. Je pro mě velmi těžké zůstat sedět a dál se soustředit na nádech a výdech, místo abych se zvedla a šla pověsit právě vypranou pračku plnou prádla. Zdá se to velmi jednodušše. Jen sedíte a dýcháte. Ale rozhodně to tak není. Je velmi těžké soustředit se pouze na své tělo. Je až nemožné všechny ty povinnosti v hlavě umlčet. Milionkrát mi myšlenky utečou a zase mi trvá několik nádechů a výdechů než se vrátím na několik vteřin zpět do klidu. A vlastně několik minut pořád takhle dokola. Každopádně je to neskutečně osvobozující a dodává spoustu energie. Čistou mysl. Od té doby, co jsem vzala knihu, jsem zkoušela meditaci možná 5x + plus každé ráno cvičím cca 20 minut jógu, ale můžu říct, že i za těch pár dní se cítím o něco šťastnější. Meditace mi dokonce ukázala, jak nejsem vůbec kreativní. Celé dny strávené v obchodě s protivnými a stěžujícími lidmi mě neskutečně vysává. Energii získávám zpátky cvičením po práci. Jsem neskutečně vděčná, že mám možnost jít cvičit a konečně mám režim a jdu si za tím co chci. Ale díky meditaci jsem zjistila, že jsem pořád ve shonu. Honím se z jedné věci ke druhé a strašně málo toho tvořím. Stal se ze mě jakýsi robot spuštěný na nějaký automatický režim. Jsem ráda, že jsem na to přišla a můžu s tím začít něco dělat. Vrátit se ke své kreativitě, tvůrčí práci a zkrátka být produktivní.

happy, yoga, and asana image
Vyzkoušejte meditaci i vy a zjistěte, co pozitivního vám přinese.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Život OFFline

S přítelem máme za sebou dva měsíce společného bydlení. Nádherné dva měsíce.
Během těch dvou měsíců se stal velký zázrak a mě nějakým záhadným způsobem opustilo spoustu špatných návyků, zlozvyků, úchylek a závislostí... Samo od sebe. Nenásilně. A nejlepší je, že mi z toho vůbec nic nechybí a vlastně mi je celkově tak nějak líp.
Jelikož se teď s přítelem vidíme každý den, nemám důvod v jednom kuse kontrolovat telefon a sociální sítě, jestli náhodou o sobě nedal vědět. To způsobilo, že na sociálních sítích trávím najednou minimum svého času. To vyrušilo i další moji úchylku - neustálé sledování nejrůznějších eshopů s oblečením a kosmetikou. A logicky čím víc věcí vidím, tím víc věcí se mi líbí a tím pádem i tím víc věcí "strašně nutně potřebuju" a pak šíleně utrácím někdy i za úplné zbytečnosti, které se pak jen někde válí úplně zbytečně. Následně se pak rozčiluju, nad tím proč nevydělávám miliony, abych mohla neomezeně utrácet. Tím jsem si vyvolávala krátkodobé stresy a ner…

Jak si vydat svou knihu?

Jelikož se mě ptá pořád čím dál víc lidí, co vlastně takové vydání knihy obnáší, kolik to stojí, jak to funguje, co všechno se musí zařídit, vytvořit, jak je to s ISBN a spoustě dalších věcí, rozhodla jsem se vám to tady nějak shrnout. Popsat a vysvětlit, jak se to povedlo právě mě.

Je pravda, že rozhodování jestli to, co právě píšu, mám ukázat pouze pár svým nejbližším a pak to nechat odpočívat v nejspodnější zásuvce anebo to nechat spatřit světlo světa a vydat to, bylo opravdu těžké. Bude to vůbec někoho zajímat? Je možné, že to někoho bude bavit číst? Jaká věková kategorie by to vůbec měla číst? Nejsou to jen moje výmysly a hromada sraček, které každý roznese na kopytech? Pokud to vydám, jak na to budou lidi reagovat? A je vůbec možné a reálné, aby se to vůbec vydalo? Co všechno bych pro to musela udělat?.. Otazníků bylo v hlavě opravdu hodně. 
V té době jsem na internetu hledala různé články, návody, rady, které se týkají tohoto tématu a můžu říct, že na dnešní dobu jich bylo o…

This is a life...

Horký čaj a miska s oloupaným grepem na stole, maska napatlaná na obličeji, z aroma lampy se kouří, hudba puštěná, pračka se pere a já konečně zase usedám k dalšímu článku, protože mám zase jednou trošku víc času sama pro sebe.
Na začátku roku jsem udělala jedno velké rozhodnutí - přestěhovala jsem se k příteli. Takže od konce prosince panoval velký chaos. Dělali jsme rekonstrukci - z jednoho pokoje jsme udělali dva - ložnici a dětský pokoj. Předpokládám, že si dovedete živě představit ten totální bordel všude. Roztočil se mi kolotoč: práce, úklid, práce, malování, práce, úklid, práce, malování, práce, úklid, balení, práce, stěhování, práce, stěhování, práce, vybalování, práce a takhle pořád dokola téměř dva měsíce v kuse bez jediného volného dne. Bylo to neskutečně náročné a jsem strašně ráda, že to máme za sebou. Ještě čtrnáct dní zpátky jsme dělali nové omítky v koupelně a na chodbě, takže zase nový bordel, malování a uklízení. Stále ještě spousta mých věcí nemá své místo, pořád ch…