První věc, kterou však lidé začali řešit byly peníze. Jak všechno momentálně zaplatí, když mají poloviční nebo vůbec žádný plat. Ano, neřešili, jak se co nejvíce ochránit před touto zákeřnou nemocí, ignorovali tak své zdraví a v první řadě řešili úbytek peněz. A já se ptám - proč si lidé během své výdělečné činnosti nenašetřili na své živobytí na nějaký ten měsíc bez příjmu? Proč místo zbytečného rozhazování si nenašetřili? Aspoň by si teď nemuseli stěžovat ve večerních zprávách a odpovídat "nevím, jak bez práce všechno zaplatím" ale mohli odpovědět "mám na pár měsíců našetřeno". Místo další vyvíjené paniky by to v lidech vytvořilo klid. Ano, všichni se bojíme toho, jaká situace může přijít zítra nebo toho jak dlouho tohle "omezení" života může trvat. Ale!
Proč jsou lidé za každé situace pořád jenom negativní? Proč si hned okamžitě jenom stěžují? Stěžují si takhle přehnaně zásadně jenom Češi anebo takhle ve velkém "brečí" i jiné národy? ... Je přece pořád tolik možností! Stěžujete si na nedostatek peněz? Běžte vybalovat zboží do supermarketu, teď hledají spoustu brigádníků a i docela za slušné peníze! Tahle práce vám nevoní? Vadí vám riziko, že se tam nakazíte? V tom případě váš problém ohledně peněz tak zoufalý nebude.
Když jsme chodili do práce, stěžovali jsme si, jak kvůli práce nemáme čas na nic jiného a čemu všemu bychom se chtěli věnovat, ale nemáme na to ten čas. Teď dostaneme spoustu času na všechno, co jsme chtěli a opět další vlna stěžování: "to je hrozné být zavřený doma! Hrabe mi z toho. Už nevím, co mám dělat. Nudím se. Už to nevydržím ani den." Když slyším, jak si lidé hloupě stěžují, mám sto chutí jim dát pořádnou facku, aby se konečně probrali a vytáhli hlavy ze zadku a začali uvažovat nad tím co z té pusy vypouštějí!
Ano i mě karanténa "omezila" život. Nemůžu chodit plavat, nemůžu na své pravidelné kruhové tréninky. Snížil se mi příjem. Nemůžu utrácet za zbytečnosti. Nemůžu chodit, kam se mi zrovna zachce. Nemůžu na výlet, na wellnes, do sauny, na nákupy. Stalo se. No a co? Přece se z toho neposeru, že jo!
Jsem zdravá, neležím v nemocnici napojená na plicní ventilátor ani netrpím vysokými horečkami. Dýchám. Pohybuju se. Jsem zdravá. Moje rodina je zdravá. Jsem VDĚČNÁ! Protože co víc si přát?
MŮŽU dělat naprosto cokoliv!
Zatím ještě patřím mezi lidi, kteří chodí do práce, ale nevidím to na déle než do konce tohoto měsíce. Nemám tedy ještě tolik volného času jako někteří. Každopádně volné dny, kdy jsem doma s přítelem si maximálně užívám(e). Přítel si užívá hraní na svém počítači - testuje nové hry. Mezitím pracuje převážně z domu, ale občas musí i do terénu. Když přítel hraje na počítači nebo pracuje, tak já si dělám také svoje. Píšu další knihu. Válím se na gauči s knížkou. Hledám tréninky, které bych si mohla odcvičit doma. Posiluju. Jezdím na orbitreku. Skáču přes švihadlo. Čtu různé články ohledně zdravého životního stylu. Vařím. Uklízím. Peru. Jsou dny kdy s přítelem doma cvičíme spolu. Kdy jeden vaří, druhý uklízí anebo to děláme dohromady. Večer koukáme na filmy, seriály, dokumenty nebo zábavné pořady. Tento týden jsem si objednala nové jídelní židličky, tak jsem je po práci smontovala a přítel po mě utahoval šroubky, protože přece jenom nemám tolik síly jako on. Inspiruju se, kam bychom mohli jet na dovolenou, až se bude moct zase cestovat. Včera ráno jsem měla náladu se pomalu protáhnout a meditovat, tak jsem si pustila relaxační hudbu a maximálně si to užila! Izolovala jsem svou mysl od toho co se děje venku, neskutečně si během meditace a jógy odpočinula a načerpala novou energii. Jeden den jsem se byla venku proběhnout a bylo to naprosto úžasné! Snažím se poslouchat své tělo a přišla na zajímavou věc - všude se píše, jak se má jíst ovoce pouze dopoledne kvůli cukru, které obsahuje. Já jsem ho začala večeřet a najednou se budím s plochým břichem a absolutně vůbec žádným pocitem hladu a neskutečně odpočatá!
Když jdu po směně rychle do obchodu, nakoupím rovnou celé rodině, aby oni nemuseli zbytečně vycházet ven a nevystavovali se zbytečnému ohrožení nákazy. Když jim nesu nákup, chvíli se zdržím a povídáme si.
Užívám si ten čas, kdy vlastně nic a nikam nemusím. Najednou mě netlačí žádný čas. Je mi úplně jedno kolik je zrovna hodin. Nemusím se hnát kvůli otevíracím dobám, abych stihla zařidit vše potřebné, protože je téměř všude zavřeno. Nedělám si žádný časový harmonogram tak, abych stihla: uklidit, vyprat, nakoupit, jít si zaplavat, zajít na trénink. Všechno najednou dělám podle nálady a je to neskutečně osvobozující! Stihli jsme se sblížit s přítelem a semkli se s rodinou. Všichni jsme si oporou a zároveň máme jeden o druhého strach. Žádné rychle, hned, teď, dělej, nestíhám. Nic takového teď neexistuje. Čas se zastavil. Je to tak krásný pocit! Doufám, že se období karantény ještě o něco protáhne, abych si tohle dokázala osvojit natolik, že až se naše životy vrátí do starých kolejí, já mohla v tomto tempu dál pokračovat.
Začínám být za tento virus i vděčná. Lidé totiž vše začali brát jako samozřejmost a přestali si vážit v podstatě všeho. Již dlouho čtu v různých psychologických článcích či knihách, že toho čeho si nevážíme, tak o to dřív nebo později přijdeme. A ono je to přímo tady a teď!
Takže pojďme vytáhnout hlavy ze zadku, přestaňme si stěžovat a pojďme dělat něco, co nás baví. Naplňuje. Co nám dělá radost. Začněme si vážit zdraví, rodiny, toho že máme střechu nad hlavou, že máme co jíst, umíme číst a psát. Máme teplo, světlo, elektřinu. Postel. Hromady oblečení, elektroniky a obecně jsou naše domovy vybavené nejrůznějším vybavením. Tak ho pojďme konečně pořádně využít a žít naše životy dokud MŮŽEME!
Spousta lidí na světě nemá z tohohle všeho ani jedno!!! A jsou daleko šťastnější a vděčnější než kdy budeme my! To je paradox co?!!
TOHLE VŠECHNO A JEŠTĚ MNOHEM VÍC MŮŽETE DĚLAT DOMA! SPOLEČNĚ!
MÍSTO JEDINÉHO TOHOTO:
Komentáře
Okomentovat