Jako snad každá žena miluju oblečení, boty a kabelky.
Během otročiny v práci v nákupním centru jsem po každé směně, která byla až příliš náročná na mou psychiku, jsem brala obchody útokem. Utratila jsem tak hromadu peněz za kousky, které absolutně vybočují z mého stylu, ale v tu chvíli jsem prostě potřebovala něco nakoupit a vyvolat tak alespoň chvilkovou radost za ty nervy v práci. Ale po zaplacení jsem nikdy tu opravdovou radost neměla, protože to nebyla věc, na kterou jsem nemohla přestat myslet a kterou bych si doopravdy přála. Tím se mi naplnil šatník k prasknutí, těžce vydělané peníze jsem utrácela bezmyšlenkovitě za věci, které vlastně ani nenosím, protože prostě... nebylo to nikdy to: uuuu to musím mít... prostě jen taková ta cena útěchy, taková ta odpověď na to, proč vlastně chodím trpět do práce. Až mi to přestalo dávat smysl. Protože to ani nemá žádný smysl. Dřít se kvůli něčemu z čeho ani nemám radost. Prostě - zhovadilost.
Během mého super skvělého volníčka jsem se zase uklidnila. Vrátila se do svého normálu, kdy jsem byla schopná strávit celý den v nákupním centru a odcházela s ničím anebo s basic tričkem za stovku, aby se teda neřeklo. A byla spokojená už jen z toho, že jsem měla možnost se v tom oblečení na věšácích přehrabovat. Začala jsem chodit zase do sekáče za dvacku - vždycky mě bavilo hledat to svoje a teď na to mám zase čas a paradoxně z ulovených kousků mám mnohem větší radost než kdybych si koupila něco v předraženém butiku.
Ale i přes to všechno mám účet na polyvore.com a sleduju své oblíbené značky, které jsou v Česku těžko k sehnání. (Ale zas aspoň ušetřím že jo). Když mi padne víc kousků do oka, sestavuju si čas od času svoje outfity a tak na chvíli zaměstnám oči i ruce jiným způsobem než psaním. A tady je pár jednoduchých outfitů, které jsem dala dohromady během svého relax time. Pár kousků, které jsou na obrázcích jsou součástí mého šatníku, tak si můžete udělat představu o tom, co byste v mé skříni našli za poklady.
Ano, přiznávám. Jsem momentálně blázen do Victoria's Secret.
Během otročiny v práci v nákupním centru jsem po každé směně, která byla až příliš náročná na mou psychiku, jsem brala obchody útokem. Utratila jsem tak hromadu peněz za kousky, které absolutně vybočují z mého stylu, ale v tu chvíli jsem prostě potřebovala něco nakoupit a vyvolat tak alespoň chvilkovou radost za ty nervy v práci. Ale po zaplacení jsem nikdy tu opravdovou radost neměla, protože to nebyla věc, na kterou jsem nemohla přestat myslet a kterou bych si doopravdy přála. Tím se mi naplnil šatník k prasknutí, těžce vydělané peníze jsem utrácela bezmyšlenkovitě za věci, které vlastně ani nenosím, protože prostě... nebylo to nikdy to: uuuu to musím mít... prostě jen taková ta cena útěchy, taková ta odpověď na to, proč vlastně chodím trpět do práce. Až mi to přestalo dávat smysl. Protože to ani nemá žádný smysl. Dřít se kvůli něčemu z čeho ani nemám radost. Prostě - zhovadilost.
Během mého super skvělého volníčka jsem se zase uklidnila. Vrátila se do svého normálu, kdy jsem byla schopná strávit celý den v nákupním centru a odcházela s ničím anebo s basic tričkem za stovku, aby se teda neřeklo. A byla spokojená už jen z toho, že jsem měla možnost se v tom oblečení na věšácích přehrabovat. Začala jsem chodit zase do sekáče za dvacku - vždycky mě bavilo hledat to svoje a teď na to mám zase čas a paradoxně z ulovených kousků mám mnohem větší radost než kdybych si koupila něco v předraženém butiku.
Ale i přes to všechno mám účet na polyvore.com a sleduju své oblíbené značky, které jsou v Česku těžko k sehnání. (Ale zas aspoň ušetřím že jo). Když mi padne víc kousků do oka, sestavuju si čas od času svoje outfity a tak na chvíli zaměstnám oči i ruce jiným způsobem než psaním. A tady je pár jednoduchých outfitů, které jsem dala dohromady během svého relax time. Pár kousků, které jsou na obrázcích jsou součástí mého šatníku, tak si můžete udělat představu o tom, co byste v mé skříni našli za poklady.
Ano, přiznávám. Jsem momentálně blázen do Victoria's Secret.
Další moje velká úchylka jsou maličké věcičky pro miminka, takže nesmělo chybět ani to.
Komentáře
Okomentovat