Self care

Po dlouhé době jsem zase zpět :) 

V březnu jsem psala, jak se změnily moje návyky kvůli přestěhování se k příteli. Od té doby uteklo spoustu vody a můj život dostal úplně nový rozměr.

Cca 2 měsíce zpět, jsem si stoupla na váhu a s hrůzou zjistila, že jsem přibrala 4kg. Hned když jsem uviděla to číslo, správně se nasrala a slíbila sama sobě, že to zase pěkně rychle odejde. Začala jsem zase pravidelně cvičit, cca co 3 dny jsem vyvinula nějakou aktivitu. Omezila objednávání večeří k telce na minimum. Koupila jsem si velké světle růžové bezdrátové sluchátka na domácí cvičení,abych kraválem nerušila přítele. Před dovolenou jsem si koupila chytré hodinky/náramek abych měla vše pod kontrolou. Váha se ale neměnila. "No nic, musím přitvrdit." Rozhodla jsem se, že zařadím více kardia a napadlo mě, že otestuju běh.

Nevím, co mě to napadlo, protože běh jsem z celého svého srdce už od základky nenáviděla. Nikdy jsem neuběhla více než 100m a vždycky si u toho připadala nejvíc škaredá a neschopná, což vám na výkonech nepřidá. Každopádně jednoho dne jsme se vzbudila překvapivě brzo, chvíli přemýšlela, jestli to mám zaspat anebo vstát. Vstala jsem a rozhodla se, že vyzkouším ten běh. Počítala jsem s výledkem jako vždycky předtím. Modlila se, ať vůbec nikoho nepotkám. Strašně se styděla a vlastně si připadala strašně trapně. Ale i přes to všechno jsem to hecla. Uběhla jsem cca 2km. Na jeden zátah cca 700m. Nebylo to žádné hrozné utrpení ba naopak jsem si to skvěle užila a úplně vypla. Po celý den jsem pak měla hromadu energie. Byla jsem z toho v šoku a zároveň mile překvapená. Jen náhoda nebo fakt? Nevím. Musím to otestovat znova. Podruhé to bylo ještě lepší. A tak jsem své každé volníčko začínala ranním během v časných hodinách než začne být venku horko a modlila se, ať nikdo nemá stejný nápad. Asi u třetího vyběhnutí zmizely všechny ty špatné pocity. Obrovské sluchátka, které mi vůbec nesluší, jsem si dávala hned před barákem, aby mě hudba nakopla hned ze startu, začalo mi být úplně jedno koho potkám, kdo mě uvidí, co si budou myslet ostatní. Černé oblečení jsem vyměnila za barevné bez ostychu, jestli budu mít viditelný zpocený flek na prdeli nebo šílené koláče na tričku. Ba naopak z každého viditelného zpoceného fleku jsem měla mega radost, že jsem to neflákala a tělu dala pořádně zabrat. Sebevědomí mi stouplo o 150%. Přestalo mě zajímat co si o mě myslí ostatní. Nejen při běhu. Na divné civějící pohledy kolemjdoucích, když jdu zrovna běhat ignoruju ba naopak mi zlepšují náladu a říkám si, že ať se jim v hlavě honí cokoliv, určitě pro sebe dělám víc než právě tento odsuzující pohled a téměř vždy mi to vykouzlí úsměv na rtech a dívám se šťastným pohledem do jeho očí. Dotyčný se většinou lekne a sklopí zrak do země. Okey!

 

Běh mi do života přinesl mnoho změn. Samo od sebe jsem si vytvořila režim, který jsem kdykoli předtím odsuzovala jako nudnou rutinu. Teď jsem za něj nejvíc vděčná! Mezi 10-11 večer zalehnout do postele a vzbudit se něco málo po 6. Ať jdu do práce nebo mám volno - nehraje žádnou roli. Celý den mám neskutečně moc energie a začínám mít problémy jen tak nečinně sedět na zadku. Musím pořád něco dělat. Začala jsem cvičit 2x denně. Ráno před prací posiluju nebo si dávám jógu. Podle nálady. Večer po práci pak kardio - převážně jezdím na orbitreku.  Když už cítím, že tělo je bolavé a unavené, dávám mu den oddych a věnuju se zase jiným oblíbeným aktivitám (např. četbě). Takhle fungovat byl vždycky můj sen, ale nikdy se mi ho nedařilo udržet déle jak 14 dní. Teď si to jedu téměř 3 měsíce a jsem nejvíc šťastná, spokojená, plná energie. Můžu dělat vše, co se mi zamane. Nic mě nebolí, netrápí. Cítím se skvěle jako nikdy dřív. Stíhám neskutečně moc věcí a jsem strašně vděčná, jak mé tělo najednou funguje a vůbec nechápu, proč se mi to nepodařilo daleko dřív. 

 

Začala jsem kvůli tomu, abych zhubla. Váha je však pořád na stejném čísle. Na začátku jsem byla zoufalá, že makám a mé tělo na to vůbec nereaguje. Avšak když mi oblečení začalo být pomaličku volnější, přestala jsem váhu řešit. Získala jsem daleko víc. Teď už to všechno nedělám proto abych zhubla, ale proto že mě to neskutečně baví a neskutečně strašně moc mě baví, jak se teď cítím. Nevím, co je to únava a vyčerpání. Mám energie na rozdávání. Mé tělo se mění pomaličku přesně tak jak chci a jdu si pomaličku i za tím svým vysněným tělíčkem. I když tohle už není priorita. Hlavní prioritou je pro mě být aktivní, zdravá, šťastná, spokojená, sebevědomá a plná energie. Jídlem se nějak neomezuju, netrápím a už nemám ani výčitky, když sním něco "špatného". Samozřejmě se snažím do sebe dostat co nejvíce čisté vody, ovoce a zeleniny, ale rozhodně nejím jenom tohle. Už nejsem otrokem jídla a kalorií. Jednoduše sáhnu po tom na co mám chuť a když to zrovna není nejzdravější na světě, tak to akorát nepřeháním. Poprvé v životě jsem našla svoji rovnováhu a balanc. Konečně umím naslouchat svému tělu a dopřát mu to, co zrovna potřebuje a ono mi na oplátku dává ty úžasné pocity, které jsem do teď neměla tu čest poznat. 

Pochopila jsem, jak úžasné je sportovat s láskou, proto že to neskuteně baví. Stav, kdy sport není utrpení, povinnost, nutnost, honění se za vysněnou postavou - zkrátka není otrokem zdravého životního stylu, ale všechno tohle dělá z lásky k sobě. Jednoduše jenom proto, že to nabíjí, dává to pocit štěstí, radosti, překonávání sama sebe a svých limitů, neskutečnou energii, která nezná meze a lásku k sobě. 

 

PS: dělej co tě baví!! 

cokoliv co ti dá pocity, které cítím právě z téhle fotky. 

PEACE and LOVE!