ohlédnutí za rokem 2019

Další rok se pomalu chýlí ke konci. Je až neuvěřitelné, jak rychle utekl. A co mi tento rok přinesl?

 

Rok 2019 byl hodně hektický s minimálním volným časem sama pro sebe. Pořád v jednom kole. Ale také byl plný změn v osobním životě. Na začátku roku jsem se přestěhovala k příteli. Tohle byla jedna z největších a nejkrásnějších změn tohoto roku. Za měsíc to už bude rok, co spolu bydlíme a s úsměvem můžu říct, že všechno funguje jako na drátkách a bez větších problémů a hádek. Všechno se tak nějak zaběhlo postupem času, skloubili naše harmonogramy, návyky, zlozvyky a každodenní rutinu a myslím, že lépe už nám to ani fungovat nemůže.



 V únoru jsem skončila v nemocnici s motáním hlavy. Do teď absolutně vůbec nevím, co mi bylo a proč jsem tam vlastně ležela. Ale to není to podstatné. Podstatné je že mě to probralo ze sna a veškerých mých představ o životě a uvědomila si, jak rychle můžeme o ten svůj krásný život plný nezrealizovaných snů přijít a zůstat připoutaní k lůžku pouze se svými myšlenkami, jak jsme měli žít jinak a teď už to změnit nemůžeme. Začala jsem si vážit toho, že jsem zdravá já i mí nejbližší a začala se o své zdraví starat a co nejméně věcí odkládat.

 

Po nemocenské jsme pomalu začala cvičit. Žádné přehánění, žádný režim, žádné změny. Jen tak pro dobrý pocit, že pro sebe něco dělám. Jenže mi to vůbec nic nepřineslo. V červnu jsme jeli s maminkou a ségrou za tetou do Řecka a když jsem viděla fotku svého těla v plavkách u moře, padla na mě depka: to jako takhle vážně vypadá mé tělo? To snad ne!? Takhle by to teda nešlo! Fotka vypadala daleko hůř než jak jsem se viděla já sama. Hned po dovolené začnu makat a konečně budu mít tělo svých snů! Konečně si to dokážu! Konečně se nebudu furt schovávat, zvýším si sebevědomí a budu se cítit dobře! 

Začala jsem cvičit ráno před prací, večer po práci. Přemýšlela, jaký si udělám režim, tréninkový plán, jak si sestavím jídelníček. Ano, přemýšlela jsem, ale nic jsem nevymyslela. Nikdy mi žádné režimy dlouhodobě nevydržely, přestaly mě bavit, všechno mi znechutily, přestala jsem úplně a pak zase vše od začátku. Tohle už nesmím dopustit! Musím něco udělat jinak. Najít něco u čeho vydržím. Ale co by to mělo být? 

Pak jsem se jednoho dne rozhodla jít běhat (nesnáším běhání, ale vyzkouším to) a celé moje sportování dostalo úplně jiný rozměr. Najednou nastal režim, jít spát kolem 10 večer a o půl 7 být vzhůru práce nepráce. Každý volný den jsem si šla brzo ráno než začne být venku horko zaběhat. Déšť nedéšť. Horko nehorko. Párkrát i večer po práci. Břicho se mi po každém běhu o malinko vyfouklo, cítila jsem se fantasticky a zvětšilo se mi sebevědomí. Konečně přichází nějaká pozitivní změna! Paráda!

Druhá dovolená. S přítelem týden na Krétě. Další splněný sen! Bylo tam nádherně! Písčité pláže, obrovské vlny, spousta zábavy. První all inclusive dovolená a já přemýšlela, co vkládám do pusy. I když to zase tak těžké nebylo, výběr jídel nám moc nevyhovoval, a tak jsem většinu času jedla kompoty, saláty, zeleninu a melouny. Minimum pečiva a sladkostí. Nemusela jsem mít žádné výčitky. Jedla jsem zdravěji a pravidelněji než doma! Dovolenou jsem si užila maximálně! Nechtělo se mi domů, ale... Těšila jsem se na své sportování!

S příchodem podzimu mi však nahánělo hrůzu: co jako budu dělat přes zimu, když nebudu moct běhat venku? Chodit do gymu na pás? Fuj! Jak si udržím svůj režim? Přece si teďka tu vyběhanou postavu nenaruším nějakou pauzou? Jak to skloubím s prací, když po práci cvičení nestíhám a nemívám volno, když se cvičí. Deprese. 

V práci ve volné chvilce koukám na inzeráty aut na prodej. Do jednoho jsem se zamilovala, jela se na něj s přítelem podívat. Všichni mě odrazovali, že je to nepraktické, nebezpečné, drahé. Proč tohle? Prostě protože! Do měsíce bylo moje! V srpnu před dovolenou jsem si koupila své první auto! Ale byl tady problém - 9 let jsem neseděla za volantem! Zaplatila jsem si kondiční jízdy a učila se jezdit v podstatě od začátku. Nic jsem si nepamatovala! Byla jsem v šoku, jak jsem úplně marná. Učitel mě uklidňoval: "nebojte, brzo budete jezdit jak drak. Máte to v sobě, jen to chce oživit. Za ty roky to poznám, kdo bude dobrý řidič a kdo se to nenaučí nikdy." Tak jo, uklidnil mě. Trošičku. 

Začátky s novým autíčkem byly šílené - měla jsem krásné auto a jezdila jsem 20, abych stihla dobrzdit kdyby náhodou něco :D Přece ho hned neodřu a nenabourám! Nemůžu, teď nemám prachy na drahé náhradní díly! Po každé samotné jízdě jsem byla vyčerpaná, plná adrenalinu a měla nutkání se jít opít do němoty! :D Teď už jezdím 4 měsíce - infarktové stavy, zpocené ruce na volantu, zběsilé bušení srdce, knedlík v krku - už mě přešly a jízdu si užívám! Mám za sebou i pár dálkových cest a všechno v pořádku. Autíčko je pořád bez jediného škrábance! 

 

Nákup auta mi úplně změnil život. Ulehčil a dal mi nové možnosti. Po práci sednu do auta a jedu na hodinu svého milovaného bodystylingu s Irini, který mi časově do té doby vůbec nevycházel. Už žádné výmluvy. Můžu dělat, co mě baví bez omezujícího chození do práce a bez výmluv a stěžování si, že na to nemám čas. Trávím více času s rodinou. Sednu do auta a za 5 minut jsem u nich. Nemusím se tahat s těžkými taškami z obchodu a balíkama z pošty. Všude jsem za pár minut. Ušetřilo mi to spoustu času a spoustu dřiny. Mám radost, že ho můžu půjčit mamce a tím ji taky pomoct. Mám radost, že když jsem u mamky v práci, babičku odvezou do nemocnice, skočíme do auta a můžeme jet za ní. Mám radost, že můžu vyzvednout babičku z nemocnice s mega taškama a odvést ji domů. Mám radost, že můžu kdykoliv svého blízkého odvést k doktorovi, když bude potřeba. Mám radost, že už nemusím nikoho obtěžovat s nápady, kam chci jet a kdy a složitě se domlouvat, přesvědčovat, co, kdy, jak a proč a prostě když někam chci jet a mám volno, prostě sednu do auta a jedu. Je neskutečné, jak pořízení jedné věci dokáže člověku naprosto změnit život a dát mu úplně nový rozměr. Nové možnosti. Neberu auto jako přibližovadlo či jako pouhou věc, i když se jedná o materiální věc. Přemýšlím a uvažuju, jak ho využít k tomu, čeho chci v životě dosáhnout. Co chci dělat, jak si užít obyčejný den. Jak si splnit své sny. Jak ulehčit své rodině miliony kroků a času.

Jsem opravdu šťastná, že jsem nedala na odrazující slova a dala na svůj šestý smysl a pořídila si své první krásné auto. I když původně jsem chtěla úplně jiné, do tohohle jsem se zamilovala na první pohled. I skoro po půl roce co ho vlastním, mám z něj každý den radost, jsem za něj neskutečně vděčná a každý den mám radost, když mě někam zaveze a díky němu můžu dělat to, co jsem vždycky chtěla. Jsem strašně ráda, že jsem tohle rozhodnutí udělala. Za tu svobodu, kterou mi tohle autíčko poskytlo. 

Rok 2019 byl také hodně finančně náročný a já pořád nechápu, jak jsem zvládla na všechno tohle vydělat peníze? Samozřejmě odpověď znám a jsem na sebe pyšná, protože z pouhého zaměstnaneckého poměru bych si nic z toho pořídit nemohla. Z toho bych maximálně zaplatila účty, jídlo, možná nějakou pernamentku na cvičení a na víc by mi prostě nezbylo. 

v tomto roce jsem si vydělala na:

1. gauč, knihovnu, šatní skříň, matrace 

2. dvě dovolené u moře 

3. výlety

4. kvanta oblečení a bot

5. auto 

6. telefon 

7. dvoje chytré hodinky 

8. výbavu na cvičení

9. krásné dárky pro rodinu k narozeninám a na vánoce 

10. hromadu knih 

11. svobodu! 

Vždy když s mými vrstevníky přišla debata na téma, co kdo dělá ve volném čase a já šla s kůží na trh, sypaly se na mě hromady otázek s pohrdáním v hlase, obrácenýma očima ke stropu anebo kyselým obličejem: Aha a co z toho máš? To tě jako baví? Jaký to má význam? Proč to děláš? Vždyť to musí být totální zabiják času? Proč si raději neuděláš volno? Proč si raději neodpočineš? Trapné. Divné. K ničemu. a bla bla bla. 

 Nikdy jsem na to nějak nereagovala. Nikdy jsem se nesnažila to vysvětlovat. Nikdy jsem se to nesnažila obhájit. Pokrčila jsem rameny, usmála se. Brali to jako: jo, mám pravdu, vyhrál jsem, zbytečně plýtvá svým časem nad hovadinama, které nemají smysl. Tvářili se vítězně. Akorát nepochopili jednu věc - já s nimi žádnou hru, kde by mohli vyhrát, nehraju. 

Ted se blíží vánoce, máme tady nakupování dárků. Téměř každý den mi teď chodí nějaká krabice plná dárečků pro mé nejbližší. Všichni mí vrstevníci se mě ptají na tipy na dárky, když sdělím, co jsem koupila já a můj nápad se jim líbí, padají otázky: kolik to stálo? Aha, to je drahé, na to nemám peníze. Tak to nic. A kde na to všechno vlastně bereš peníze? A mě vyskočí v hlavě ty znechucené a odsuzující obličeje, jak se věnuju něčemu, co nemá smysl a usmívám se od ucha k uchu a v duchu si říkám: Jo, to ležení na pupku u Ulice, Ordinace, Prostřena, miliony zhlédnutých sérií nejrůznějších seriálů, vám ty prachy nevydělají.

 

Teď to tady nepíšu proto, abych se chlubila nebo poměřovala s ostatními. To vůbec! Ano, jsem pyšná sama na sebe, co všechno jsem si mohla díky svému úsilí dovolit. Jsem šťastná, kam mě všechno tohle posunulo. Někomu se to může zdát málo, někomu zase hodně. A mě je úplně jedno, co si o tom kdo myslí. Píšu to tady pouze kvůli svým plánům do dalšího roku. A doufám, že vám o tom tady příští rok napíšu, že se mi to povedlo nebo se k tomu alespoň přiblížila. 

Plány do roku 2020: 

1. dopsat a vydat knihu  

Od ledna mám předsevzetí, že dokud kniha nebude na světě, nebudu si kupovat oblečení. Ne proto, že bych na to neměla, ale proto abych tu knihu dopsala co nejrychleji :D 

2. vycvičit své tělo ke své spokojenosti 

Opět si nekupovat oblečení dokud nebudu mít svou vysněnou postavu. Protože bych ho měla za chvíli velké a byly by to vyhozené peníze. Nakoupit hromadu oblečení až na své nové tělo za odměnu a tím mít motivaci a hnací motor, ať je to co nejdříve! 

 

3. vydělat na domek

Koupit pozemek, dům. Začít stavět. Cokoliv z tohohle. Splnit si svůj největší sen. Bydlet v domě podle svých představ. Odpovídající mému životnímu stylu.