Přeskočit na hlavní obsah

Emeli Sandé: poprvé v ČR




emeli sande image


Už uběhl měsíc, kdy v Praze poprvé vystoupila britská královna RnB Emeli Sandé.
Na tuhle událost jsem čekala několik let a už byla i smířená, že za ní jednou budu muset vyrazit za české hranice. A tak se mi splnil jeden další životní sen a to slyšet ji naživo. Jsem nejvíc vděčná a šťastná, že jsem tam mohla zrovna v ten den být.

Emeli Sandé si jako předkapelu vybrala mladou zpěvačku Lenny. Znám od ní jednu písničku, kterou zrovna moc nemusím, ale můžu říct, že mě mile překvapila a klidně bych na její koncert jednou zašla. Během krátké půl hodinky na mě udělala velmi dobrý dojem.
 london, music, and emeli sande image
Avšak když se rozezněly první tóny písničky Hurts a uslyšela hlas Emeli Sandé, navalily se na mě šílené emoce. Nemohla jsem uvěřit, že ji vážně vidím a slyším. Nemohla jsem uvěřit, že se to vážně děje a všechno se mi to jenom nezdá. Každopádně když královna Emeli otevřela pusu, hned mi naskočila husí kůže a nahrnuly se mi do očí slzičky a nepřešlo mě to za celý koncert. Nikdy se mi nic takového nestalo. Ani nic co by se tomu aspoň podobalo. Byl to opravdu neskutečný zážitek. Čekala jsem, že to bude velké, ale že až tak moc, to jsem opravdu nečekala. Poprvé v životě se mi stalo, že koncert naživo byl tisíckrát lepší než všechny live záznamy a nahrané cd ve studiu. Na její hlas prostě ani technika nestačí. Nikdy nedokáže zaznamenat, tak neskutečně silný hlas, který se rozléhá po celé obrovské hale.

Na koncert jsem vytáhla maminku, udělaly jsme si dvoudenní dámskou jízdu v Praze, zaplatila majlant za lístek na zpěvačku, kterou sama podle jména vůbec neznala, měla naposlouchané jen několik málo písniček, ale texty neznala vůbec, ale můžu říct, že to na ni Emeli působila podobně jako na mě. Taky měla husí kůži, po tváři se jí kutálely slzy a užívala si to, co to jen šlo.


Video z místa činu: Praha 20. 2. 2018
(není natočeno mnou)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nedělej to...! a tamto už vůbec ne!

 Od chvíle, kdy se začneme pohybovat a zkoumat svět kolem nás, neustále jen slyšíme: nesahej na to, nechoď tam, nedělej to, spálíš se, bouchneš se, rozbiješ to... Postupem času zmizí věty: pozor, spálíš se, bouchneš se, rozbiješ si hlavu, zlomíš si ruku, nohu... ale ty první zůstávají a valí se na ně další a další měl bys, neměl bys, atd... Momentálně žijeme v době, kdy na nás skáčou tyhle věty v jednom kuse, ovšem už ne jen od lidí, kteří to s tebou myslí dobře a dělají to, aby tě ochránili před úrazem či zklamáním. Říkají to úplně všichni lidi na celé této vyspělé planetě...   Jez maso, potřebuješ bílkoviny. Nejez maso, škodí tvému zažívacímu ústrojí. Jez ryby kvůli omega 3 mastných kyselin, alespoň 3x týdně. Nejez ryby, jsou plné těžkých kovů. Nejez žádná zvířata, mají taky svou duši, pojďme je všechny zachránit. Jez více ovoce a zeleniny. Jez zdravěji. Nejez pořád jen ty fast foodové sračky. Pij mlíko kvůli vápníku, abys měl zdravé kosti. Nepij mlíko - je určené pro t...

cuketový chlebíček

  Ingredience:  - 400g cukety - 1 citron - 300g polohrubé mouky - 150g cukru krupice  - 50g mletého máku  - 100g oleje  - 2 vejce - půl lžičky jedlé sody  - půl lžičky kypřícího prášku do pečiva  - půl lžičky soli  postup:  Cuketu umyjeme a nastrouháme i se slupkou. Z citronu nastrouháme do těsta kůru a vymačkáme šťávu.Všechny ostatní suroviny smícháme a vytvoříme těsto. Cuketu pak postupně vmícháme. Vymažeme si formu máslem nebo olejem a vysypeme moukou. Pečeme na 180 stupňů cca 40-45 minut. Až vychladne, můžete přetřít citronovou nebo čokoládovou polevou. 

Na špatné/správné cestě

Když jsem vydala svou prvotinu, spustila eshop a založila blog byla jsem tak strašně šťastná a pyšná hned z několika důvodů:  opravdu jsem napsala celou knihu  s pomocí grafika jsem ji vydala vlastním nákladem  spustila svůj vlastní eshop  splnila jsem si svůj velký sen  Když se kniha začala dostávat do podvědomí lidí a začala přicházet zpětná vazba, pocity štěstí a hrdosti se zdvojnásobily. Jelikož ze všech prodaných knih, přišla pouze jedna negativní odezva, jinak byly všechny pozitivní. A to jsem opravdu vůbec ale vůbec nečekala. Pořád jsem to brala jako takové to moje psaní, které jsem posunula jistým směrem, dotáhla do konce a vydala si svou knihu a splnila si tak ten svůj sen. Nic víc, nic míň. Nevěřila jsem si natolik, abych sklízela pozitivní ohlasy. Počítala jsem spíš se zničující kritikou. Tato pozitivní odezva mě tak hřála na srdci a naplňovala štěstím a neskutečnou euforií a novou energií, že jsem se rozhodla v tom pokračovat a věnovat se psaní dál...