Annette Wilshová

 Od chvíle, kdy se začneme pohybovat a zkoumat svět kolem nás, neustále jen slyšíme: nesahej na to, nechoď tam, nedělej to, spálíš se, bouchneš se, rozbiješ to... Postupem času zmizí věty: pozor, spálíš se, bouchneš se, rozbiješ si hlavu, zlomíš si ruku, nohu... ale ty první zůstávají a valí se na ně další a další měl bys, neměl bys, atd... Momentálně žijeme v době, kdy na nás skáčou tyhle věty v jednom kuse, ovšem už ne jen od lidí, kteří to s tebou myslí dobře a dělají to, aby tě ochránili před úrazem či zklamáním. Říkají to úplně všichni lidi na celé této vyspělé planetě...   Jez maso, potřebuješ bílkoviny. Nejez maso, škodí tvému zažívacímu ústrojí. Jez ryby kvůli omega 3 mastných kyselin, alespoň 3x týdně. Nejez ryby, jsou plné těžkých kovů. Nejez žádná zvířata, mají taky svou duši, pojďme je všechny zachránit. Jez více ovoce a zeleniny. Jez zdravěji. Nejez pořád jen ty fast foodové sračky. Pij mlíko kvůli vápníku, abys měl zdravé kosti. Nepij mlíko - je určené pro t...

 Vítám vás v novém roce. :)  Máme za sebou prvních 14 dní z nového roku. Jaký jste měli start do nového roku? Máte nějaké nové předsevzetí/plány/cíle? Nebo pokračujete v těch, které se vám nepodařilo z jakéhokoliv důvodu dotáhnout do konce v těch předchozích? Budu ráda, když se pochlubíte v komentářích - opravdu mě to zajímá. :)  Já začínala každý rok téměř stejně - totálně namotivovaná, že konečně budu mít krásné vysportované tělo, budu zdravě jíst, budu dbát na pitný režim, doplňky stravy, najdu si v celém tomhle #healthylifestyle režim, konečně to dotáhnu do konce. Dále jak budu číst o dušu. Cestovat. Jak si koupím to, co neustále odkládám. Vlastně že už nebudu nic odkládat... A tak se mi každý leden vytvořil nekonečný seznam toho, co chci v novém roce udělat a čeho chci dosáhnout. Letos jsem nic takového neudělala. Žádné šílené a nesplnitelné předsevzetí jsem si nedala a začala tak tento rok úplně jinak než všechny předchozí. A je to úleva! Úleva, že se nemusím takzva...

Už je to pár dní, co sedím doma a nemůžu nikam ven - padla na mě karanténa. Je to pár dní od mého pozitivního testu na Covid. Nakazila jsem se od marodícího přítele, ale s minimálními příznaky. Dostihlo mě pouze klasické nachlazení: rýma, kašel a pak ztráta chuti a čichu. Nic, co by mě připoutalo k posteli. Přítele však postihla ta horší varianta a trpěl v posteli víc jak týden, kdy neměl sílu se ani dívat na telku. Rozhodně není na místě nic podcenit. Já jsem akorát měla to štěstí, že jsem si vypěstovala zřejmě dobrou imunitu z té mé diety kvůli léčení štítné žlázy a teď jsem za ni neskutečně vděčná. Správné jídlo a výživa dokáže s tělem opravdové zázraky! Ale zpět ke karanténě. Těch prvních pár dní jsem byla z celé situace nesvá. Měla jsem svým způsobem radost, že nemusím do práce a mám pár dní volna pro sebe, i když jsem nevěděla, jak s těmito dny naložím. Jak naložím s tím, že nemůžu na poštu, jít na procházku - prostě jen sedět doma. Vypadalo to jako nekončící peklo. Po 3 dnech j...

  Jak jsem psala v předchozím článku, pustila jsem se do léčení své štítné žlázy - přesněji řečeno jsem udělala velkou revoluci ve svém jídelníčku, kdy nemůžu jíst vejce, mléčné výrobky, lepek, řepkový olej, vepřové maso, kukuřici a sóju, abych zarazila šíření agresivního viru v mém těle a podpořila zničení tohoto viru. Tedy se ze mě stal ze dne na den vegan a téměř každý den přemýšlím a vymýšlím, co vlastně budu následující den jíst. Dřív mi tohle přišlo strašně náročné a omezující a tedy jsem nikdy u žádného stanoveného jídelníčku nevydržela. Teď si to ale maximálně užívám a představuji si, jak s každou dávkou vitamínů, které tělu dopřeju, se virus kroutí a pomalu umírá a následně opouští mé tělo. Jsem za tohle strašně vděčná a beru to jako výzvu, kdy si můžu vyzkoušet nový životní styl a zároveň se naučit zdravě jíst, ale hlavně vařit! Tedy teď ode mě můžete čekat novou dávku receptů a první je tato brokolicová polévka. Vařila jsem ji minulý týden s tím, že ji nikdo jíst neb...

  Na tuhle knihu jsem narazila úplnou náhodou v knihovně. Vlastně ani ne tak já. Maminka ji uviděla v regále a hned mi ji brala s tím, ať si o své nemoci něco přečtu. A tak si ji beru domů s tím, že se třeba dozvím něco nového a přínosného, co by mi mohlo pomoct či ulevit.  Tuhle knihu doporučuji každému, kdo se léčí na štítnou žlázu. Ale také těm, kteří chodí od doktora k doktorovi, na milion různých vyšetření a stále bez nějakého výsledku či diagnózy. Od první strany jsem knihu doslova žrala. Již dlouho se mi nestalo, že bych celou knihu přelouskala za 3 dny. I když  už jsem měla hlavu natlakovanou informacemi k prasknutí, chtěla jsem vědět stále víc. Najednou jsem chtěla vědět o své nemoci všechno. A hlavně jak se toho svinstva zbavit jednou provždy! Ale mé pocity nebyly pouze pozitivní - většinu knihy jsem proklínala všechny doktory, ať táhnou k čertu a bylo mi z toho, jak to tady funguje, doslova na blití.    Nejde mi o to, abych tady...

Žijeme ve velmi rychlé, uspěchané a finančně náročné době, kde se vše otáčí bleskovou rychlostí. Sotva nám přijde výplata na účet, během několika dní většina z ní je hned fuč aniž bysme si z ní něco užili. Za každou sebemenší službu se musí platit. Hodně platit. Může to být stresující a omezující. Protože třeba kvůli nedostatku peněz nemůžeme dělat, co bychom chtěli. Nemůžeme jet, kam bychom chtěli. Musíme jít do práce, i když nás třeba bolí celé tělo a nechce se nám vylézt z postele. Nemůžeme bydlet tak, jak bychom chtěli nebo kde bychom chtěli. Nemůžeme si koupit to, co bychom právě chtěli. Nemůžeme žít život, jaký bychom chtěli. A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Můžeme se do nekonečna honit za penězmi a splnění všech našich "chtěl bych, ale teď na to nejsou peníze". Může se nám podařit procestovat půlku světa, ale přesto budeme nespokojení, protože se budeme zabývat tím, kde jsme ještě nebyli a právě teď na to třeba nemáme finance anebo máme vyčerpané všech...

Máme tady jaro, i když za okny to tak momentálně vůbec nevypadá - u nás právě sněží! S přicházejícím teplem však vstoupila do našich životů i karanténa nebo-li omezený pohyb lidí venku kvůli řádícímu nebezpečnému viru. Všichni nepracující a zodpovědní lidé tráví nejvíce svého času doma. Hlavně z důvodu, aby ochránili sebe a svou rodinu a snížili tak možnost se tímto virem nakazit. První věc, kterou však lidé začali řešit byly peníze. Jak všechno momentálně zaplatí, když mají poloviční nebo vůbec žádný plat. Ano, neřešili, jak se co nejvíce ochránit před touto zákeřnou nemocí, ignorovali tak své zdraví a v první řadě řešili úbytek peněz. A já se ptám - proč si lidé během své výdělečné činnosti nenašetřili na své živobytí na nějaký ten měsíc bez příjmu? Proč místo zbytečného rozhazování si nenašetřili? Aspoň by si teď nemuseli stěžovat ve večerních zprávách a odpovídat "nevím, jak bez práce všechno zaplatím" ale mohli odpovědět "mám na pár měsíců našet...