Annette Wilshová

 Dlouho očekávaná kniha To je LIFE! konečně spatřila světlo světa!  Ano, je to tady! Napsala jsem druhou knihu a opět ji vydala vlastním nákladem. Mám neskutečnou radost, že jsem překonala všechny překážky, které mi vstoupily do cesty a kniha opravdu vyšla. I když to trvalo 10x déle než jsem původně počítala. Ale co si budeme - o to větší ta radost je, že jo. :) Má druhá kniha je souborem povídek, které napsal život sám. Určitě jste také v životě potkali pár špatných lidí, zažili situace, které vás přivedly do úzkých, stresu, strachu nebo totálního nasrání a povídky jsou právě o tom. O uvědomění si, jak se my sami chováme k druhým lidem nebo kolikrát se choval někdo zle k nám. A že v tom nejste sami a vždycky všechno má řešení.  V knize také najdete několik krásných ilustrací od mladé a talentované malířky Magdalény Bezděčíkové - včetně obálky. Její malířské umění mě fascinuje už nějakou dobu a dělá mi velkou radost, že její krásná práce zdobí mou vlastní knihu. Navždy bu...

 Vítám vás v novém roce. :)  Máme za sebou prvních 14 dní z nového roku. Jaký jste měli start do nového roku? Máte nějaké nové předsevzetí/plány/cíle? Nebo pokračujete v těch, které se vám nepodařilo z jakéhokoliv důvodu dotáhnout do konce v těch předchozích? Budu ráda, když se pochlubíte v komentářích - opravdu mě to zajímá. :)  Já začínala každý rok téměř stejně - totálně namotivovaná, že konečně budu mít krásné vysportované tělo, budu zdravě jíst, budu dbát na pitný režim, doplňky stravy, najdu si v celém tomhle #healthylifestyle režim, konečně to dotáhnu do konce. Dále jak budu číst o dušu. Cestovat. Jak si koupím to, co neustále odkládám. Vlastně že už nebudu nic odkládat... A tak se mi každý leden vytvořil nekonečný seznam toho, co chci v novém roce udělat a čeho chci dosáhnout. Letos jsem nic takového neudělala. Žádné šílené a nesplnitelné předsevzetí jsem si nedala a začala tak tento rok úplně jinak než všechny předchozí. A je to úleva! Úleva, že se nemusím takzva...

 Doufám, že jste si svátky užili přesně podle svých představ. Ve zdraví, v pohodě, se svými blízkými a našli nějaký ten dáreček pod vánočním stromem, který vás zahřál u srdce a rozzářil vaše oči radostí. :) Zhlédli hromadu pohádek, přejedli se, opili se, zasmáli se, odpočinuli si, vypnuli od hektického života a načerpali novou energii. Na posledních pár dnů v roce 2020 a na nový začátek roku 2021. Na následující čas, který strávíme v dalším nouzovém stavu a dalšími opatřeními.  Tato doba - hlavně tedy neustále měnící se opatření, otevírání, zavírání, uvolňování, zpřísňování - se může zdát sebebláznivější a nedávající či postrádající smysl. Lidé často říkají, jak už jsou z toho unavení, vyčerpaní, slabí či psychicky na dně, jak už potřebují fungovat normálně. Ale pojďme si říct narovinu, že za tohle vláda ani Covid nemůže. Za to že se takto špatně cítíme nemůže nikdo jiný než my sami! Lidé se bouří, stávkují, sepisují petice, nadávají, stěžují si, neřeší nic jiného než peníze ...

Už je to pár dní, co sedím doma a nemůžu nikam ven - padla na mě karanténa. Je to pár dní od mého pozitivního testu na Covid. Nakazila jsem se od marodícího přítele, ale s minimálními příznaky. Dostihlo mě pouze klasické nachlazení: rýma, kašel a pak ztráta chuti a čichu. Nic, co by mě připoutalo k posteli. Přítele však postihla ta horší varianta a trpěl v posteli víc jak týden, kdy neměl sílu se ani dívat na telku. Rozhodně není na místě nic podcenit. Já jsem akorát měla to štěstí, že jsem si vypěstovala zřejmě dobrou imunitu z té mé diety kvůli léčení štítné žlázy a teď jsem za ni neskutečně vděčná. Správné jídlo a výživa dokáže s tělem opravdové zázraky! Ale zpět ke karanténě. Těch prvních pár dní jsem byla z celé situace nesvá. Měla jsem svým způsobem radost, že nemusím do práce a mám pár dní volna pro sebe, i když jsem nevěděla, jak s těmito dny naložím. Jak naložím s tím, že nemůžu na poštu, jít na procházku - prostě jen sedět doma. Vypadalo to jako nekončící peklo. Po 3 dnech j...

Když jsem vydala svou prvotinu, spustila eshop a založila blog byla jsem tak strašně šťastná a pyšná hned z několika důvodů:  opravdu jsem napsala celou knihu  s pomocí grafika jsem ji vydala vlastním nákladem  spustila svůj vlastní eshop  splnila jsem si svůj velký sen  Když se kniha začala dostávat do podvědomí lidí a začala přicházet zpětná vazba, pocity štěstí a hrdosti se zdvojnásobily. Jelikož ze všech prodaných knih, přišla pouze jedna negativní odezva, jinak byly všechny pozitivní. A to jsem opravdu vůbec ale vůbec nečekala. Pořád jsem to brala jako takové to moje psaní, které jsem posunula jistým směrem, dotáhla do konce a vydala si svou knihu a splnila si tak ten svůj sen. Nic víc, nic míň. Nevěřila jsem si natolik, abych sklízela pozitivní ohlasy. Počítala jsem spíš se zničující kritikou. Tato pozitivní odezva mě tak hřála na srdci a naplňovala štěstím a neskutečnou euforií a novou energií, že jsem se rozhodla v tom pokračovat a věnovat se psaní dál...

Žijeme ve velmi rychlé, uspěchané a finančně náročné době, kde se vše otáčí bleskovou rychlostí. Sotva nám přijde výplata na účet, během několika dní většina z ní je hned fuč aniž bysme si z ní něco užili. Za každou sebemenší službu se musí platit. Hodně platit. Může to být stresující a omezující. Protože třeba kvůli nedostatku peněz nemůžeme dělat, co bychom chtěli. Nemůžeme jet, kam bychom chtěli. Musíme jít do práce, i když nás třeba bolí celé tělo a nechce se nám vylézt z postele. Nemůžeme bydlet tak, jak bychom chtěli nebo kde bychom chtěli. Nemůžeme si koupit to, co bychom právě chtěli. Nemůžeme žít život, jaký bychom chtěli. A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Můžeme se do nekonečna honit za penězmi a splnění všech našich "chtěl bych, ale teď na to nejsou peníze". Může se nám podařit procestovat půlku světa, ale přesto budeme nespokojení, protože se budeme zabývat tím, kde jsme ještě nebyli a právě teď na to třeba nemáme finance anebo máme vyčerpané všech...

Máme tady jaro, i když za okny to tak momentálně vůbec nevypadá - u nás právě sněží! S přicházejícím teplem však vstoupila do našich životů i karanténa nebo-li omezený pohyb lidí venku kvůli řádícímu nebezpečnému viru. Všichni nepracující a zodpovědní lidé tráví nejvíce svého času doma. Hlavně z důvodu, aby ochránili sebe a svou rodinu a snížili tak možnost se tímto virem nakazit. První věc, kterou však lidé začali řešit byly peníze. Jak všechno momentálně zaplatí, když mají poloviční nebo vůbec žádný plat. Ano, neřešili, jak se co nejvíce ochránit před touto zákeřnou nemocí, ignorovali tak své zdraví a v první řadě řešili úbytek peněz. A já se ptám - proč si lidé během své výdělečné činnosti nenašetřili na své živobytí na nějaký ten měsíc bez příjmu? Proč místo zbytečného rozhazování si nenašetřili? Aspoň by si teď nemuseli stěžovat ve večerních zprávách a odpovídat "nevím, jak bez práce všechno zaplatím" ale mohli odpovědět "mám na pár měsíců našet...