Annette Wilshová

 " Ceny Anděl jsou hudebními cenami České hudební akademie, které se udílejí od roku 1991."  Podle této úvodní věty, kterou se samotné ceny Anděl prezentují, to vypadá na ceny na úrovni. Ceny, které mají váhu, když hudebníky posuzují samotní hudební akademici a ne žádní fanoušci, kteří pouze z čisté lásky posílají hromady hlasů svému oblíbenci bez ohledu na hudební stránku věci. Včera proběhl 30. ročník udělování těchto cen. A mě k této "prestižní" ceně a události napadá jen jedna otázka:  "Co to sakra mělo znamenat?!" ... Jsem člověk, který hudbu miluje. Téměř v každém hudebním žánru mám svého oblíbence. Ať dělám jakoukoliv činnost, trpím, když mi u ní nehraje žádná hudba. Bez hudby v uších mě vlastně ani pořádně nic nebaví. Ať píšu, řídím, cestuji, cvičím, běhám, bruslím, jezdím na kole, uklízím, vařím, medituju, přemýšlím, povídám si, jsem na večírku, vždycky musí hrát hudba. Jakmile je ticho, jsem z něj nervózní a nesvá. Neumím zpívat a ani hrát na žád...

 Vítám vás v novém roce. :)  Máme za sebou prvních 14 dní z nového roku. Jaký jste měli start do nového roku? Máte nějaké nové předsevzetí/plány/cíle? Nebo pokračujete v těch, které se vám nepodařilo z jakéhokoliv důvodu dotáhnout do konce v těch předchozích? Budu ráda, když se pochlubíte v komentářích - opravdu mě to zajímá. :)  Já začínala každý rok téměř stejně - totálně namotivovaná, že konečně budu mít krásné vysportované tělo, budu zdravě jíst, budu dbát na pitný režim, doplňky stravy, najdu si v celém tomhle #healthylifestyle režim, konečně to dotáhnu do konce. Dále jak budu číst o dušu. Cestovat. Jak si koupím to, co neustále odkládám. Vlastně že už nebudu nic odkládat... A tak se mi každý leden vytvořil nekonečný seznam toho, co chci v novém roce udělat a čeho chci dosáhnout. Letos jsem nic takového neudělala. Žádné šílené a nesplnitelné předsevzetí jsem si nedala a začala tak tento rok úplně jinak než všechny předchozí. A je to úleva! Úleva, že se nemusím takzva...

Je tomu asi měsíc, co jsem naprosto propadla vzdělávání a seberozvoji. Jakože ve velkém. Zajímám se o různé oblasti, které na první pohled spolu nemají vůbec nic společného, ba se v určitých principech/postupech/cílech a smyslu obecně naprosto rozcházejí, ale když se spojí dohromady v mé hlavě a v srdci, vypadá to, že jeden bez druhého by neznamenali vůbec nic. Podobně jako naprosto odlišní jedinci, co se týče myšlení a chování jako jsou muž a žena. Avšak i přes tyto velké odlišnosti dokáží společně vytvořit tým, který nic neporazí. Právě se nacházím ve vztahu ke vzdělávání a seberozvoji stejně jako bych vstoupila do toho čerstvě zamilovaného partnerského vztahu, který nežije pro nic jiného než pro svou vzájemnou lásku, která jim dodává neskutečnou sílu, energii, úsměv na rtech a hřejivý pocit v srdci. Akorát místo budování pouta s druhým člověkem, vytvářím pouto sama se sebou. Otevírám svou mysl a srdce a učím se následovat to, co se mi snaží říct. Bez žádných ALE. Bez výmluv. Bez odk...

Už je to pár dní, co sedím doma a nemůžu nikam ven - padla na mě karanténa. Je to pár dní od mého pozitivního testu na Covid. Nakazila jsem se od marodícího přítele, ale s minimálními příznaky. Dostihlo mě pouze klasické nachlazení: rýma, kašel a pak ztráta chuti a čichu. Nic, co by mě připoutalo k posteli. Přítele však postihla ta horší varianta a trpěl v posteli víc jak týden, kdy neměl sílu se ani dívat na telku. Rozhodně není na místě nic podcenit. Já jsem akorát měla to štěstí, že jsem si vypěstovala zřejmě dobrou imunitu z té mé diety kvůli léčení štítné žlázy a teď jsem za ni neskutečně vděčná. Správné jídlo a výživa dokáže s tělem opravdové zázraky! Ale zpět ke karanténě. Těch prvních pár dní jsem byla z celé situace nesvá. Měla jsem svým způsobem radost, že nemusím do práce a mám pár dní volna pro sebe, i když jsem nevěděla, jak s těmito dny naložím. Jak naložím s tím, že nemůžu na poštu, jít na procházku - prostě jen sedět doma. Vypadalo to jako nekončící peklo. Po 3 dnech j...

Když jsem vydala svou prvotinu, spustila eshop a založila blog byla jsem tak strašně šťastná a pyšná hned z několika důvodů:  opravdu jsem napsala celou knihu  s pomocí grafika jsem ji vydala vlastním nákladem  spustila svůj vlastní eshop  splnila jsem si svůj velký sen  Když se kniha začala dostávat do podvědomí lidí a začala přicházet zpětná vazba, pocity štěstí a hrdosti se zdvojnásobily. Jelikož ze všech prodaných knih, přišla pouze jedna negativní odezva, jinak byly všechny pozitivní. A to jsem opravdu vůbec ale vůbec nečekala. Pořád jsem to brala jako takové to moje psaní, které jsem posunula jistým směrem, dotáhla do konce a vydala si svou knihu a splnila si tak ten svůj sen. Nic víc, nic míň. Nevěřila jsem si natolik, abych sklízela pozitivní ohlasy. Počítala jsem spíš se zničující kritikou. Tato pozitivní odezva mě tak hřála na srdci a naplňovala štěstím a neskutečnou euforií a novou energií, že jsem se rozhodla v tom pokračovat a věnovat se psaní dál...