Přeskočit na hlavní obsah

Lockdown vol 3

 Doufám, že jste si svátky užili přesně podle svých představ. Ve zdraví, v pohodě, se svými blízkými a našli nějaký ten dáreček pod vánočním stromem, který vás zahřál u srdce a rozzářil vaše oči radostí. :) Zhlédli hromadu pohádek, přejedli se, opili se, zasmáli se, odpočinuli si, vypnuli od hektického života a načerpali novou energii. Na posledních pár dnů v roce 2020 a na nový začátek roku 2021. Na následující čas, který strávíme v dalším nouzovém stavu a dalšími opatřeními.

Image by ketikokaia97_1

 Tato doba - hlavně tedy neustále měnící se opatření, otevírání, zavírání, uvolňování, zpřísňování - se může zdát sebebláznivější a nedávající či postrádající smysl. Lidé často říkají, jak už jsou z toho unavení, vyčerpaní, slabí či psychicky na dně, jak už potřebují fungovat normálně. Ale pojďme si říct narovinu, že za tohle vláda ani Covid nemůže. Za to že se takto špatně cítíme nemůže nikdo jiný než my sami! Lidé se bouří, stávkují, sepisují petice, nadávají, stěžují si, neřeší nic jiného než peníze a ušlé zisky. A to je právě ten hlavní důvod, proč se cítíme špatně, unavení, bez energie, v depresi.... 

Češi jako národ takový má prostě v povaze nadávat, stěžovat si a neustále se mračit. Ale proč? Proč se snažíme neustále proti všemu bojovat? Nebylo by daleko jednodušší to přijmout? Dodržovat nařízení, abychom mohli zase co nejdříve fungovat normálně? Vždyť státy kolem nás mají kolikrát ty nařízení daleko horší než my! Když byla 2. světová válka, Židé měli také hromadu omezení a nařízení. Stávkovali proti tomu? Ne. Bojovali proti tomu? Ne. Porušovali ty nařízení? Ne. A proč? Protože věděli, že kdyby cokoliv z toho udělali, zastřelili by je na ulici před zraky ostatních a nechali je tam ležet v kaluži krve. A co teda dělali? Pomáhali si navzájem! Ano, možná je to extrémní příklad. Ale ve spoustě zemích to takhle stále funguje. Jaké máme najednou štěstí, že žijeme tam, kde žijeme, co? Když porušíme vládní nařízení a vylezeme po 21h večer ven, hrozí nám maximálně finanční pokuta a nehrozí nám, že přijdeme o život. Nikdo nám nebere naše majetky. Pořád máme co jíst a obchody jsou stále přecpané jídlem k prasknutí. Máme střechy nad hlavou, teplo, vodu přímo z kohoutku, teplou i studenou, elektřinu a neskutečnou hromadu dalších vymožeností. Ale i tak si pořád co? Stěžujeme! Sakra, proč?! 

beach, summer, and ocean image

Do letošního roku jsme mohli dělat všechno, co jsme chtěli - bez omezení. Do letošního roku jsme měli neomezené možnosti ve všech směrech. A ruku na srdce - žil a využíval jsi těchto privilegií? Byl jsi za ně vděčný? Vážil sis toho, že můžeš dělat cokoliv, na co si jen vzpomeneš? Anebo sis pořád dokola říkal: budu cestovat AŽ? Až budu mít víc volna, až budu mít víc peněz? Až děti odrostou? Až udělám tuto rekonstrukci? Až dostuduju? Až si koupím nové auto? .... Nebo jsi opravdu sbalil batoh a vyrazil kamkoliv tě to táhlo?.... Asi tady bude většina z vás z té první části, co? Až někdy, jednou.... Protože ti, co opravdu žili tím, že sbalili batoh a vyrazili kamkoliv, takto žijí i nadále... Nestěžují si a prostě dál v rámci možností dělají to, co milují! Projeď ty sociální sítě pořádně a zjistíš, že spousta Čechů je momentálně v zahraničí u moře a užívá si třicetistupňové teploty! Tak proč bys nemohl i ty? Takže stěžuješ si proto, že konečně to svoje AŽ NĚKDY, JEDNOU můžeš použít jako logickou výmluvu a hodit to na Covid, vládní opatření, zkrátka na někoho jiného? Anebo opravdu proto, že něco nemůžeš dělat? .... 

girl, city, and nike image

Ti lidé, co si stěžují na zavřené provozovny, peníze a ušlé zisky a chodí kvůli těmto hmotným věcem stávkovat proti vládě do ulic a stále chtějí ze státu tahat peníze, dost silně pochybuji, že měli tu čest se setkat s Covidem tváří v tvář. Já osobně jsem měla hodně lehký průběh této nemoci, ale dávala se z něj dohromady měsíc. A to aniž bych měla jeden jediný den zvýšenou teplotu či problém s dýchacím ústrojím. Další měsíc jsem nabírala energii, abych si vůbec zvládla doma zacvičit a ulevit tak alespoň zádům od bolesti, natož abych zvládla nějaký náročnější domácí trénink. Téměř po třech měsících po Covidu se těším, že se zase pustím do svého sportovního režimu! V době, kdy zase přestávám být proti této nemoci imunní a klidně bych ho mohla dostat znova. A rozhodně vím, že už ho znova nechci! Tudíž bych se netlačila do nějakých hromadných stávek na ulici a vystavovala se tak dalšímu nebezpečí nákazy! Setkala jsem se i s lidmi, kteří měli ten horší průběh a viděla co to s jejich tělem udělalo. A upřímně - hodně mě to vyděsilo. 

Víš, až budeš stát v černém oblečení, se smuteční kytkou v ruce v obřadní síni místního hřbitova, zarmoucený, ubrečený a dojde ti, že s tímto člověkem se už nikdy neuvidíš, už si nebudete povídat, už ti nepředá žádná svá životní moudra, že už se nikdy spolu nebudete smát, už ti nikdy neřekne žádný kompliment ani kritiku a ani ty už mu nemůžeš vůbec nic říct a ucítíš tu naprostou bezmoc a pomíjivost života, protože jeho čas vypršel. Až takto pocítíš Covid ve své blízkosti, věřím, že ti ani ta totálně promočená rouška slzami, která se ti nechutně lepí k obličeji, vadit nebude. V tu chvíli ti respekt k člověku, který leží v dřevěné rakvi, nedovolí si ji sundat ani kvůli tomu, aby ses vysmrkal. Natož aby tě trápili nějaké zavřené provozovny, ušlé zisky, peníze, opatření či zákazy vycházení. Garantuju ti, že si na ně v tu chvíli ani nevzpomeneš. A pokud ano, tak budeš litovat pouze toho, že ses choval jako totální sobecký blbec a tyto nařízení nerespektoval. Protože kdyby je všichni dodržovali a nedělali si z toho srandu, nestěžovali si, nenadávali a neřešili jen hloupé peníze, nemuselo by se nic z toho vůbec stát. Věř, že po takovém zážitku, začneš všechny ty nařízení milovat ba naopak bys je chtěl sám ještě zpřísnit. Udělal bys cokoliv, abys tento nenávratný stav mohl vrátit a uděláš všechno pro to, abys to nemusel zažít znova! 

A teď si představ, že bys toho člověka nakazil právě ty... 

Tím, že jsi všechna ta opatření nebral vážně, nadával na ně a porušoval je...

 

hello, help, and please image

 !!! 

                                                                                                                                                               

 

TAKŽE...! Pojďme udělat tlustou čáru za minulým rokem a pojďme si připravit plán na ten nadcházející!

Máme před sebou posledních pár dnů z roku 2020 a celý nový rok před sebou. Tak pojďme vytáhnout hlavy ze svých vlastních prdelí, přestat si stěžovat, řešit peníze a ušlé zisky. Pojďme se k tomu postavit čelem, přenastavit hodnoty a místo neustálého stěžování si, nadávání a mračení se, pojďme zvednout zadek a začít něco DĚLAT! Jsme TADY a TEĎ! Jsme zdraví, dýcháme, jsme na živu! 

Co víc si přát??...!! 


Přišel jsi o práci? No a?! Pojď si najít jinou. Lepší. 

Krachlo ti podnikání? No a?! Rozjeď nové. To, které tě bude bavit a naplňovat daleko víc! 

Přišel jsi o příjem? No a?! Pojď najít způsob jak si vydělat víc! 

Zavřeli ti fitko? No a?! Zacvič si doma!

Zavřeli ti obchody? No a?! Zamysli se nad tím, jestli to opravdu potřebuješ! 

Jestli ne, mávni nad tím rukou. Jestli ano, objednej si to na netu a přivezou ti to až domů!

Chceš se něco nového naučit? Pojď do toho právě teď! Kdy jindy budeš mít víc času? 

Chceš cestovat? Sbal si batoh a běž, kam tě to táhne. 

Ale vsadím se, že perfektně neznáš ani sousední město! 

...

Dal sis za život už celý nekonečný seznam různých předsevzetí a nikdy je nesplnil či nedotáhl do konce? Co takhle se vykašlat na celé předsevzetí? Není to úleva? ... Teď máš posledních pár dní z letošního roku 2020 a to v nouzovém stavu. Zase budeš mít víc volna. Tak si vezmi papír a tužku. Sepiš si, co ti dělá radost, co chceš změnit, co miluješ, co se chceš naučit, jak chceš žít, co chceš dělat, kam chceš jet, co si chceš přečíst, vidět, jaké jídlo chceš vyzkoušet, jestli se chceš naučit nějaký jazyk, meditovat, vařit, cvičit, co chceš předat svým dětem, prostě cokoliv co tě napadne... a místo klasických předsevzetí: zhubnu, přestanu kouřit, budu víc číst atd... sestav si plán, jak toho dosáhneš krok za krokem... Chceš víc číst? Tak si sepiš reálný plán, kolik knih chceš přečíst za měsíc a klidně si tak můžeš udělat rozpis na celý rok. Nebo až splníš jeden měsíc a udělalo ti to radost, pak si naplánuj další měsíc z knih, na které momentálně nemůžeš přestat myslet a neskutečně se těšíš až je otevřeš a začteš se... Jde to takto v každém směru a odvětví. Stačí zapojit fantazii a to, po čem tvé srdce opravdu touží. 

Taky se nad tím teď v následujících dnech zamyslím a vytvořím si pár svých seznamů a během roku budu sledovat, jak se mi daří je plnit a jakým směrem se má osobnost a život posouvá dál. Možná vám i nějaký ten svůj seznam pro inspiraci sepíšu i sem. 

quotes, motivation, and inspiration image

Hlavně pamatuj, že ať je situace jakákoliv, pořád není tak špatně! V ulicích se nestřílí. Bomby nám na hlavy nepadají. Netrpíš hladem. Nikdo ti nic nebere. Ani majetek. Ani rodinu. Dokonce ti ani nikdo nic nezakazuje! Všechny činnosti můžeš dělat dál, jen možná musíš najít trošku jiný způsob jak! Hledej, přemýšlej, uč se. Hlavně si nestěžuj a neříkej, že něco nejde! A už vůbec ne, že ve vládě vymýšlejí samé hovadiny! Možná, že právě kvůli těm "hovadinám" jak je nazýváš, ve tvé rodině ještě nikdo na Covid nezemřel. Ba možná ho dokonce ještě ani nikdo neměl. To na čem opravdu záleží je, že jsi pořád tady, pořád jsi naživu a dokud tomu tak je, můžeš dělat cokoliv chceš a cokoliv tě sebevíc sere, pořád to můžeš změnit! Jediné co je definitivní je opravdu jen ta smrt. Takže nebuď debil, dodržuj opatření, dbej na své zdraví, buď vděčný za své zdraví a své vlastní rodiny, protože opravdu na ničem jiném nezáleží!

 Měj neustále na paměti, že spousta lidí se právě kvůli tomu Covidu dalšího roku nedožili, i když tady mohli být klidně dalších 20 let!

 Halloween, pumpkin, and purple image

 

 PS: pokud opravdu bez toho stěžování si, nemůžete žít, doporučuji vám knihu: Will Bowen - Svět bez stížností. :) 

Svět bez stížností


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Na špatné/správné cestě

Když jsem vydala svou prvotinu, spustila eshop a založila blog byla jsem tak strašně šťastná a pyšná hned z několika důvodů:  opravdu jsem napsala celou knihu  s pomocí grafika jsem ji vydala vlastním nákladem  spustila svůj vlastní eshop  splnila jsem si svůj velký sen  Když se kniha začala dostávat do podvědomí lidí a začala přicházet zpětná vazba, pocity štěstí a hrdosti se zdvojnásobily. Jelikož ze všech prodaných knih, přišla pouze jedna negativní odezva, jinak byly všechny pozitivní. A to jsem opravdu vůbec ale vůbec nečekala. Pořád jsem to brala jako takové to moje psaní, které jsem posunula jistým směrem, dotáhla do konce a vydala si svou knihu a splnila si tak ten svůj sen. Nic víc, nic míň. Nevěřila jsem si natolik, abych sklízela pozitivní ohlasy. Počítala jsem spíš se zničující kritikou. Tato pozitivní odezva mě tak hřála na srdci a naplňovala štěstím a neskutečnou euforií a novou energií, že jsem se rozhodla v tom pokračovat a věnovat se psaní dál. Cítila jsem se jako by

A je tady zase -> ... KARANTÉNA

Už je to pár dní, co sedím doma a nemůžu nikam ven - padla na mě karanténa. Je to pár dní od mého pozitivního testu na Covid. Nakazila jsem se od marodícího přítele, ale s minimálními příznaky. Dostihlo mě pouze klasické nachlazení: rýma, kašel a pak ztráta chuti a čichu. Nic, co by mě připoutalo k posteli. Přítele však postihla ta horší varianta a trpěl v posteli víc jak týden, kdy neměl sílu se ani dívat na telku. Rozhodně není na místě nic podcenit. Já jsem akorát měla to štěstí, že jsem si vypěstovala zřejmě dobrou imunitu z té mé diety kvůli léčení štítné žlázy a teď jsem za ni neskutečně vděčná. Správné jídlo a výživa dokáže s tělem opravdové zázraky! Ale zpět ke karanténě. Těch prvních pár dní jsem byla z celé situace nesvá. Měla jsem svým způsobem radost, že nemusím do práce a mám pár dní volna pro sebe, i když jsem nevěděla, jak s těmito dny naložím. Jak naložím s tím, že nemůžu na poštu, jít na procházku - prostě jen sedět doma. Vypadalo to jako nekončící peklo. Po 3 dnech j

Den sv. Valentýna

 Láska. Emoce, kterou každý hledá. V druhých. Ve všem, co ho obklopuje. V sobě. Každý po ní touží. Každý ji chce zažít. Prožít. Ochutnat. Cítit. Potěšit a uspokojit všechny své smyslové orgány současně. Najít svou spřízněnou duši. Cítit uvnitř propojení a souznění dvou duší. Dvou rozdílných těl. Vzrušení. Chemii. Energii. Cítit třepotající se křídla pomyslných motýlků v břiše. Každý touží po totálním pobláznění mysli někým druhým. Propadnout té posedlosti. Oddat se druhému člověku. Odkrýt všechna svá tajemství. Sundat tu svou masku, kterou nosíme každý den, abychom ochránili svá srdce. Dělat bláznivé věci, které by nikdy dřív neudělal. Ani by ho zřejmě nikdy dřív nenapadly.   Když se člověk zamiluje, často posluchá, že se změnil. Často to zní jako výčitka, že zapomněl na něco, co měl rád před tímto zamilováním se. Činnosti. Lidi. Priority. Místo pochopení a přání štěstí, tak vzniká propast mezi před zamilováním se a po zamilováním se. Výčitky. Přemýšlení. Uzavírání se do sebe. Zpochyb