Přeskočit na hlavní obsah

Předávání cen Anděl 2020

 "Ceny Anděl jsou hudebními cenami České hudební akademie, které se udílejí od roku 1991." 


Dvanáct důvodů, proč letos sledovat Ceny Anděl | iREPORT – music&style  magazine

Podle této úvodní věty, kterou se samotné ceny Anděl prezentují, to vypadá na ceny na úrovni. Ceny, které mají váhu, když hudebníky posuzují samotní hudební akademici a ne žádní fanoušci, kteří pouze z čisté lásky posílají hromady hlasů svému oblíbenci bez ohledu na hudební stránku věci. Včera proběhl 30. ročník udělování těchto cen. A mě k této "prestižní" ceně a události napadá jen jedna otázka: 

"Co to sakra mělo znamenat?!" ...

Jsem člověk, který hudbu miluje. Téměř v každém hudebním žánru mám svého oblíbence. Ať dělám jakoukoliv činnost, trpím, když mi u ní nehraje žádná hudba. Bez hudby v uších mě vlastně ani pořádně nic nebaví. Ať píšu, řídím, cestuji, cvičím, běhám, bruslím, jezdím na kole, uklízím, vařím, medituju, přemýšlím, povídám si, jsem na večírku, vždycky musí hrát hudba. Jakmile je ticho, jsem z něj nervózní a nesvá. Neumím zpívat a ani hrát na žádný hudební nástroj, ale o to víc obdivuju lidi, kteří tohle umí a cítí se v tom jako ryby ve vodě. 

glove, hand, and music image

Předávání cen Anděl jsem zapnula především kvůli samotné Ewě Farne a její prezentaci této události na svém Instagramu, která vypadala krásně. Vzbudila ve mě zvědavost, s čím se na té obrazovce ukáže. Jak moderování pojme. Při prvním záběru na její osobu jsem věděla, že tohle je průšvih. Ewa je krásná ženská, ale zvolené oblečení a účes jí vůbec neslušeli. Úplně zbytečně jí to přidalo kila navíc a celkově uškodilo, místo aby podtrhla svou vlastní krásu. Zpívané moderované slovo taky nebyla šťastná volba. Ale i přesto Ewa byla to nejpříjemnější na celém předávání cen. 

Vystoupení Anety Langerové s hudebníky za zády. Záběry na houslisty, ale že v hudbě žádné housle nehrály, to je v pořádku? ... Když si šla převzít cenu Amelie Siba v žánru alternativa a elektronika a její děkovná slova zněla nějak takto: "vážím si této věci," sklání pohled k sošce Anděla "za mé album, které se prostě tak stalo." Žádná radost, žádný náznak práce a dřiny. Prostě se tak stalo. Jak se proboha může jenom tak náhodou stát, že natočíte album? ... Mě se teda žádná kniha jenom tak sama od sebe nenapsala ani nevydala. Ale docela by mě zajímalo, jak se to prostě tak stane?! Ať vím, až mi třeba jednou dojdou nápady... V kategorii sólový interpret jsou nominování: Dan Bárta, Jaromír Nohavica a 7krát3. Tohle přece musí vyhrát buď Bárta anebo Nohavica, to je úplně jasné! A ejhle - vyhrává 7krát3! Týpek, na kterého se nedá ani dívat, natož ho poslouchat! Tady už normální člověk začne přemýšlet, jestli se při hodnocení interpretů hudební akademici náhodou nezfetovali, aby ten výsledek měl alespoň nějaké rozumné vysvětlení. ...! Lenka Dusilová si jde pro cenu v riflích a bomberu. To už se nedbá ani na společenský oděv? To jsou tak nekomfortní i černé kalhoty a sako? ... Její vystoupení ve mě vyvolalo úzkost, depresi až sebevražedné sklony. Poté jsem si řekla, že tohle nemám zapotřebí a s totálním znechucením jsem to musela vypnout.

Jak je vůbec možné, že ani v jedné kategorii nebyla nominavaná Helena Vondráčková se svým novým albem Tvrdohlavá, když právě písničky z tohoto alba válcují hitparády v rádiích? ... Kam se poděli všichni ti čeští úspěšní a oblíbení zpěváci a hudebníci? Žádná Vondráčková, Bílá, Rottrová, Basiková, Zelenková, Farna, Lounová, Klus, Neckář, Korn, Kolář, Ztracený, Mirai, Kryštof,...? Ale pouze čtyři interpreti téměř ve všech kategoriích a ceny obdrželi lidi, o kterých jsem co se týká hudby neslyšela dlouhé roky nic anebo úplně poprvé, na které se nedalo ani dívat ani poslouchat.

Ještě teď jsem z celého předávání cen naprosto znechucená. Tohle nejsou žádné prestižní ceny a ani na úrovni. Tohle byla jedna velká katastrofa. Totální propadák. Příště ať akademici u hodnocení nefetují!

Image by Private User

Komentáře

  1. Každé udílení cen ať už hudebních či filmových je tak trochu politika, proto nejsou nominovaní všichni.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je samozřejmé, že v nominacích nemohou být všichni. Každopádně máme v Česku i jiné interprety, než zmiňované 4 ve všech kategoriích a kteří i v pohodě zvládají poděkovat za tuto cenu s vděčností a grácií místo: "vydám o tom tiskovou zprávu." Zvlášť když o nominaci vím dopředu, tak se na to alespoň připravím.

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

A je tady zase -> ... KARANTÉNA

Už je to pár dní, co sedím doma a nemůžu nikam ven - padla na mě karanténa. Je to pár dní od mého pozitivního testu na Covid. Nakazila jsem se od marodícího přítele, ale s minimálními příznaky. Dostihlo mě pouze klasické nachlazení: rýma, kašel a pak ztráta chuti a čichu. Nic, co by mě připoutalo k posteli. Přítele však postihla ta horší varianta a trpěl v posteli víc jak týden, kdy neměl sílu se ani dívat na telku. Rozhodně není na místě nic podcenit. Já jsem akorát měla to štěstí, že jsem si vypěstovala zřejmě dobrou imunitu z té mé diety kvůli léčení štítné žlázy a teď jsem za ni neskutečně vděčná. Správné jídlo a výživa dokáže s tělem opravdové zázraky! Ale zpět ke karanténě. Těch prvních pár dní jsem byla z celé situace nesvá. Měla jsem svým způsobem radost, že nemusím do práce a mám pár dní volna pro sebe, i když jsem nevěděla, jak s těmito dny naložím. Jak naložím s tím, že nemůžu na poštu, jít na procházku - prostě jen sedět doma. Vypadalo to jako nekončící peklo. Po 3 dnech j

Den sv. Valentýna

 Láska. Emoce, kterou každý hledá. V druhých. Ve všem, co ho obklopuje. V sobě. Každý po ní touží. Každý ji chce zažít. Prožít. Ochutnat. Cítit. Potěšit a uspokojit všechny své smyslové orgány současně. Najít svou spřízněnou duši. Cítit uvnitř propojení a souznění dvou duší. Dvou rozdílných těl. Vzrušení. Chemii. Energii. Cítit třepotající se křídla pomyslných motýlků v břiše. Každý touží po totálním pobláznění mysli někým druhým. Propadnout té posedlosti. Oddat se druhému člověku. Odkrýt všechna svá tajemství. Sundat tu svou masku, kterou nosíme každý den, abychom ochránili svá srdce. Dělat bláznivé věci, které by nikdy dřív neudělal. Ani by ho zřejmě nikdy dřív nenapadly.   Když se člověk zamiluje, často posluchá, že se změnil. Často to zní jako výčitka, že zapomněl na něco, co měl rád před tímto zamilováním se. Činnosti. Lidi. Priority. Místo pochopení a přání štěstí, tak vzniká propast mezi před zamilováním se a po zamilováním se. Výčitky. Přemýšlení. Uzavírání se do sebe. Zpochyb

Na špatné/správné cestě

Když jsem vydala svou prvotinu, spustila eshop a založila blog byla jsem tak strašně šťastná a pyšná hned z několika důvodů:  opravdu jsem napsala celou knihu  s pomocí grafika jsem ji vydala vlastním nákladem  spustila svůj vlastní eshop  splnila jsem si svůj velký sen  Když se kniha začala dostávat do podvědomí lidí a začala přicházet zpětná vazba, pocity štěstí a hrdosti se zdvojnásobily. Jelikož ze všech prodaných knih, přišla pouze jedna negativní odezva, jinak byly všechny pozitivní. A to jsem opravdu vůbec ale vůbec nečekala. Pořád jsem to brala jako takové to moje psaní, které jsem posunula jistým směrem, dotáhla do konce a vydala si svou knihu a splnila si tak ten svůj sen. Nic víc, nic míň. Nevěřila jsem si natolik, abych sklízela pozitivní ohlasy. Počítala jsem spíš se zničující kritikou. Tato pozitivní odezva mě tak hřála na srdci a naplňovala štěstím a neskutečnou euforií a novou energií, že jsem se rozhodla v tom pokračovat a věnovat se psaní dál. Cítila jsem se jako by